Plánování aktivit na letošní léto bylo hodně ovlivněno plánovanou operací mého levého kolena. Nakonec se jednalo jen o vytažení úlomku a tak se kolo jevilo jako aktivita vhodná k posílení svalstva. Ivka měla dohodnutý zájezd se svými spolupracovníky se střediska do Rumunského Banátu a tak jsem si daný zájezd přes cestovku Kudrna objednal také, pln očekávání jaké to bude. Pohodlí při nulovém plánování tras a absence starostí z neznalosti terénu bylo přijemné.
Odjezd proběhl v pátečních večerních hodinách. Přijela starší karosa s velkým přívěsem na kola. Po pečlivé kontrole jak naloží a zabezpečí naše karbonové oře jsme se mohli usadit na určená sedadla a pomalu se vydat na dlouhou noční cestu. Naštěstí už byl hlavní začínajíci prázdninový provoz pryč a nás cestou nečekaly žádné komplikace. Přes noc jsem měl trochu problémů s posedem, přeci jen karosy nedosahuji pohodlí pro trochu růstem větší lidi. Přes jednu ranní odpočinkovou zastávku ve volně přístupném odstavišti historických lokomotiv jsme se pomalu dostali do cílové oblasti a začali stoupat k první vesnici Rovensko.
Po lehkém protažení jsme si připravili věci k večernímu spánku. Převlékli jsme se do cyklistického a vydali se na první vyjížďku. Jednalo se o sjezd z Rovenska směrem k Sopotu Nou a výjezd po komunikaci, kterou jsme před tím vystoupali autobusem. Jednalo se příjemné, i když trochu prašné cesty s malým kouskem asfaltové silnice v nejnižší části trasy. Na protáhnutí oseděných svalů to bylo příjemné a člověk si pomalu začal dělat představu o zdejším profilu etap. Ubytování bylo na louce jednoho stavení, které si již kancelář Kudrna zakoupila přímo v Rovensku. Shodou náhod jsme ale zvolili čistotu sprchy a tak na nás nezbyla večeře. Nevadilo hovězí ve vlastní šťávě z místního obchodu bylo také super.
Sobotní noc pro mne nepříjemně narušovalo bzučení i štípání komárů. Snaha s repelentem nepřinášela moc úspěchu, a tak jsem čekal co navyspání udělá s kondicí. Snídaně připravená s přivezeného sladkého pečiva byla pro mne, a asi nejen pro mne, trochu zklamáním. škoda a jen škoda, že nebylo možné na celém zájezdu využít místní zdroje, a tím pomoci místní mikroekonomice. Po trochu nervózním a rychlém odjezdu jsme se trochu porozdělovali. Snažil jsem se fotit a tak jsem střídavě předjížděl Ivku a potom ji zase dojížděl. V jednom delším sjezdu jsem ale na ni moc nečekal a snažil jsem si trochu užít sjezdu. Při prvvních domech z jedné vesničky čekala Sašova skupinka, a tak i já jsem tu čekal na Ivku. Po delším čekání se Saša rozhoduje pokračovat v jízdě a já se vydal zpět do ope zjistit co se stalo s Ivou. Bohužel i při příjezdu na poslední rozcestí jsem ji nenašel a všichni protijedoucí ji ani nezahlédli. snažil jsem se i projet kousek po předpokládané špatně zvolené cestě, ale potom jsem se vrátil zpět. Poslední skupinka zájezdu i se sběračem Kubou mi nedoporučil pokus o hledání s tím, že v daném údolí není možné sjet jinam než do kontrolní vesnice Sopotu Nou. Vydal jsem se tedy po původní trase a rychlou jízdou jsem se snažil dohnat první skupinu. V Sopotu Nou na shromaždišti u kostela potom nezbývalo než napjatě čekat kdy se Iva konečně objeví. Moje nápady zkusti vyjet jinou cestou do Rovenska a opět sjet do Sopotu mi byly i zde vymlouvány. Naštěstí se Ivka po menším čekání nakonec objevila. Po troše jejího odpočinky jsme se tak vydali už ve skupině "neslyšících" na dračí oko Lacul Dracului. Jednalo se o krasové jezírko na konci příjemného údolí. Na cestě k jezírku jsme málem zabloudili jako jiné skupinky, naštěstí nás ale zastavil guide Jakub. K samotnému jezírku jsme museli i sesednout z kola a v nášlapech přejít po turistické cestě s jedním dřevěným žebříkem. Dále bylo nutné přebrodit řeku, kterou jsme ale zase příjemně využili k osvěžení při cestě zpět od tohoto zajímavého krasového útvaru. Následoval horký slunečný a asfaltový přesun k českému mlýnu ve vesničce Putna. Po minimálním hledání, jsme se dostali k příjemné stařence obývající daný mlýn. Při rozhovoru bylo zajímavé sledovat konfromtaci nejemon generační, ale i kulturní. Rozhovor byl velice zajímavý a člověk měl možnost dozvědět se něco málo o problémech místní české komunity. Pro samotný výjezd jsme si nakonec jen já a Saša zvoili náročnější výjezd do samotných Šumic. Paní ze mlýna nám popsala cestu a s její navigací se nám podařilo po krásné lesní cestě vystoupat až do cíle. Škoda jen bláta na posledních dvoustech metrech. Večer jsme mohli strávit u místního starosty pana Veverky, který nám rád vyprávěl nejen historky, ale i strasti a útrapz české komunity.
Pondělní jízda na horké prameny a spaní nad přehradou (Stanice Orient expresu, Baile Herculane)
Úterní projížďka na Železná vrata a přes Oršovou do Dubové
Středa do Bígru přes Eibenthal (Tisové údolí)
Čtvrtek do Garniku
Pátek bloudění a trny při okruhu do Rovenska, Vodní mlýnky
Sobota přejezd pohoda do sv. Heleny a odjezd do Brna
Zhodnocení situace krajanů
Celkově zájezd
Vzal jsem si sebou i své nové SUUNTO AMBIT, ale bohužel při trackování GPS pozice po jedné sekundě se začaly záznamy v paměti hodinek přemazávat. a tak jsou relevantní jen ze tří dnů. Ostatní se budu snažit natrasovat ručně