Jedná se o docela jednoduchou trasu. Nástup byl v malé roklince a po kousku horizontálního lezení v kaňonu potoka a lehčím výstupu jsme se dostali jako mávnutím proutku do rokliny plné vegetace.

Připadal jsem si jako bych našel Ztracený svět. Cesta pokračovala dále už s minimální obtížností a po několika desítkách minut jsme se dostali k cestě ke zmíněnému hradu.

Nechyběla delší prohlídka. Co mne zaujalo bylo sledovat jak se místní snaží tuto zříceninu vrátit do její dřívější podoby.

Myslím, že je to dobrý počin, i když třeba Janka by namítla co znamená vrátit do dřívější podoby, ve smyslu, které historické období se nám líbí, že do něj danou stavbu rekonstruujeme. No něco na tom je, ale líbilo by se mi, kdyby opravy směřovali třeba k datu posledního užívaní..:-). Z věže hradu jsme se tak mohli kochat výhledy na celé údolí.