Hledání nástupové stezky zabralo jen malou chvilku a tak po rozhovoru s místními rakušany jsme se vydali směrem vzhůru. Nástupovka je na tuto feratu krátká, a tak jsme mohli brzo začít stoupat zajímavým terénem s nádhernými výhledy na jezero pod námi a jeho okolí. Škodou bylo jen to, že nás před koncem výstupu zastihla dešťová přeháňka. Na jednom úseku mi dokonce uklouzly špinavé a mokré podrážky. Bylo příjemné zjistit, že rameno už docela drží i v těchto situacích, i když na 100% to ještě není. Na konci feraty jsme zvolili ještě výstup na nejvyšší bod zdejšího masívu a potom zvolit sestupovku po jednoduché A-B feratě. Sestupovka mi dala pořádně zabrat a stejně jako čtrnáct dnů před tím na Bradavici. Jen svalovici jsem si už moc dovolit nemohl. tohle vše způsobilo, že jsem se dolů ploužil jako mírný lazar.