17.8.2018 (Brno - Windhoek)
Odjezd podle plánu. Autem do Vídně a potom autobus do Mnichova. S bahn na letiště a setkání se Sabatem a nástup do letadla. První zapomenutou věcí se staly vložky do bot.
Uvidíme co se objeví dál. Mnichov z autobusu vypadá super. Tak snad se do tohoto města někdy zajedu podívat znovu.
18.8.2018 (Windhoek)
Více v podrobněji
19.8.2018 (Daan Viljoen)
Více v podrobněji
20.8.2018 (Windhoek)
Více v podrobněji
21.8.2018 (Windhoek - Ai Ais)
Více v podrobněji
22.8.2019 (Ai-Ais Fish River Cannyon)
Více v podrobněji
23.8.2018 (Ai-Ais)
Více v podrobněji
24.8.2018 (Ai-Ais - Lüderitz)
Vstávání v šest před rozbřezkem v chladu bylo opravdu kruté. Po šálku čaje, sbalení věcí jsme vyrazili zase dál. Nejdříve jsme jeli (nahoru dolů okolo)v horách abyjsme se dostali zpět do kaňonu Fish River.
Zajímavá cesta dolní částí tohoto řečiště. Zde pod cestou již skutečně teče řeka asi jako Svratka. Na jednom místě jsme zastavili u skupinky opiček ( úplné jiných a menších než v dříve).
Po výjezdu od řeky jsme pak projížděli Kalahary pouští, místy i po travnaté savaně. Viděli jsme pár kozorožců, zdivočelých vyzáblích koní, pštrosů.
Cestou jsme tankovali v příjemně ospalém městečku Aus. Dnešní cesta byla po dlouhých pláních ovšem za silného bočního větru.
Těsně před Lüderitz jsme navštívili opuštěné město Kolmanskop pomalu zapadající pouštním pískem. Na posledních pár desítek km před Altlantikem totiž kamenitou poušť pomalu nahrazovala poušť písečná.
V Lüderitz zklamání s žebráním u obchodu, jinak ale pěkné ubytování a dobré posezení u jídla. Samotné městečko jsme jen prolétli, ale německý vliv je tu všudypřítomný.
25.8.2018 (Lüderitz - Little Sossus campsite)
Po ranní snídani přímo v hostelu jsme se vydali na Diaz Point. Po několika horkých slunečních dnech nás uvítala zamračená obloha a svěží vlhký mořský vzduch.
Mořský příboj dodal atmosféře až norský tón. Pozorovali jsme tuleně a cestou zpět šakala a hejno plameňáků. Cestu zpět do Ausu jsem prospal a k řízení jsem se dostal až kousek za touto křižovatkou různých směrů.
Krajina se měnila jen málo a většinou se jednalo o travnaté úseky širokých plání tu bez keřů či stromů až po relativně zalesněné úseky. Ke konci se již objevovali náznaky navátých dun na skalních podkladech.
Zvířat ke konci cesty jen přibývalo. Viděli jsme šakali, gazely, kozorožce, zdivočelé koně či krávy farmářů. Snaha domluvit na další den výlet balónem se ale nepovedla.
Vše snad vynahradil Měsíc skoro v úplňku a naprostý civilizační klid v kempu. Usínali jsme jen za zvuků živé přírody a větru.
26.8.2018 (Little Sossus campsite - Naukluft - Little Sossus campsite)
Více v podrobněji
27.8.2018 (Little Sossus campsite - Namib Naukluf Lodge)
Více v podrobněji
28.8.2018 (Namib Naukluft Lodge)
Více v podrobněji
29.8.2018 (Namib Naukluft Lodge - Walvis Bay)
Ranní snídaně a po poklidného balení jsme se vydali zase na další kus cesty. Třináctý den výletu nás nechával klidný....ale.... Po cestě jsme se zastavili opravit píchnuté kolo v Solitaire, kde nám zkontrolovali tlaky v pneumatikách.
Po ochutnání pár kousků sladkého pečiva( víc mi chutnali věci asi z polotovarů v Ausu), pohlazení místní tříbarevné kočky a nafocení rozpadajících se rezavých veteránů jsme vyrazili dál.
Cestou jsme fotili, natáčeli a dronovali kaňon Kuiseb. Jedná se asi o propadlinu při odtrhu tektonických desek a tak vrstvy usazenin jsou naskládány jako kousky domina. Pak měla následovat jen svižná jízda po náhorní plošině směrem k duně 7 a samotnému Walvis Bay.
Nesrovnalosti a nedohoda z předchozího dne ohledně výměny kola se ovšem projevila. Na nerovné silnici nebylo možné evidovat přesně zhoršující se stav zadního kola. Jednoduše jsme upálili kus šroubů dřzíci kolo k disku.
Řídil Peter tak nevím jak mohl být tento stav poznatelný na řízení, ale nepohánéné zadní kolo na hrbolaté silnici se asi moc nepozná. Následovalo zastavení Peter odstopoval do Walvis Bay a my i udělali 4 hodinovou nepalánovanou zastávku v poušti.
Zajímavé bylo jak ostatní řidiči reagovali na odstavené auto. Od zastavení, přes signalizaci zvednutým palcem jako otázkou zda jsme ok až po ignoraci a projetí ve velké rychlosti v takové blízkosti, že zvednutý prach zahalil celé auto.
Po naložení na odtah nás obsluha zavedla na náš hostel. Velikost pokojů a příjemný majitel prostě balzám po dlouhém dnu. Večer jsme zakončili večeří v doporučované restaoraci The Raft. Bramboračka mi překonala i oblíbené krevety v bylinkovém másle.
30.8.2018 (Walvis Bay)
Po noci v super místě a dobré snídani Peter vyrazil řešit auto a my se pomalu oblékali na procházku městem. Auto nakonec probíhalo bez Petrovi účasti a tak jsme se setkali u místního muzea, kde jsme se pokusili doplnil informace o zdejším místě a jeho historii.
Walvis Bay zůstává industrtiálním centrem okolo přístavu a překladiště z lodí na železnici. Zajímavé bylo sledovat jak některé nemovitosti jsou čistě industiální a některé mají lesk rodiných usedlostí pro management pracující v přístavu.
Po průchodu městem jsme se chvilku prošli na promenádě s pozorováním plameňáků a navštívili na pozdní oběd další restaoraci u moře Anchor@jetty. Jídlo je tu skvělé a steak z orixe byl výborný.
Asi nejlepší kalamáry jako předkrm a velice zajímavá kombinace citronového zákusku na závěr. Odpoledne jsme ztrávili v příjemném rodinném prostředí hostelu diskusí s majitelkou.
Bavili jsme se téměř o všem a bylo to velice příjemné. Oběd byl tak vydatný, že večeře již nebyla potřeba a zbytek večera jsem využil na další editaci fotek.
31.8.2018 (Walvis Bay - Swakopomund - Walvis Bay)
Po snídaní následoval další volnější den u moře. Zajeli jsme s pomocí místního taxi do Swakopmundu. Cesta strávená i rozhovorem o místních poměrech utekla velice rychle.
Mezi oběma městy vznikají velké satelitní městečka i nové turistické apartmány. V zamračeném počasí, ale nevinikne střed písečných dun a moře jako třeba v Egyptě
Ve Swakopmundu jsme si udělali okruh po nákupech a fotografování německé arcItektury počátku dvacátého století. Velký rozdíl mezi oběma místy. Začátek jsme ztrávili v oceániu.
Výborný a opět velice vydatný oběd na místní velké molo. Při příchodu nevypadá restaorace tak luxusně jako uvnitř skutećně je nejen vybavením ale i obsluhou.
Obrovské porce mne vyřadili z větší aktivity na delší dobu. Po dokončení prohlídky města následoval jen přesun zpět a odpočinek na hostelu.
1.9.2018 (Walvis Bay - Spitzkoppe)
Po snídani Peter vyrazil pro auto do servisu a my s Ivou nabídli domácím pomoc při stěhování. Nakonec z toho byl celý zbytek dopoledne a dvě hodiny po obědě.
Pak jsem místní pozval ke společnému obědu na kalamáry, anihž bych tušil, že se jedná i o mé zaplacení... no je to jinak než u nás, ale nelituji.
Potom už jsme vyrazili zpět za teplem suchem a pískem. Ke Spitzkoppe jsme dojeli před západem slunce a místo na stanování těsně před příchodem noci.
Potom co se změnila fáze měsíce nastala úplná tma skoro v naprostém tichu.
2.9.2018 (Spitzkoppe)
Z vyhřáteho stanu se mi jako obvykle vůbec nechtělo, ale na konec se to povedlo. Celou noc jsem cítil záda a ranní chlad tomu moc neprospěl.
Snídaně konzerva ovoce a jogurt byla dostatečná a po sbalení stanů jsme vyrazili prozkoumat okolní skalní útvary. Na první skalku lezli jen Peter a Ivka a já raději pozoroval místní “morčata” a celkový klid okolo.
Poté jsme autem vyrazili ke kameněmu mostu a na druhou stranu Spitzkoppe. Oproti mapám již nejde projet okolo a tak jsme po malých procházkách zase vrátili až k recepci.
Po obědě se Peter a Ivka vydali opít vodu a já usnul spravedlivým spánkem. Poté jsme se zajeli podívat na asi posvátné místo bushmanů. Trochu do kopce, ale jeskyňe s malbami stála za shlédnutí.
Následovala sprcha pod širým nebem plus domluva praní a poté jsme zavezli Petera ke kempovacímu místu a my s Ivkou jsme na chvilku vypustili drona a zajeli nám nabít proudem naše powerbanky.
Den jsme zakončili steaky připravenými Peterem během naší vyjížďky.
3.9.2018 (Spitzkoppe - Uis - Usakos)
Ráno jsme poklidili stanové místo a pomalu a rozvážně se přesunuli k restaoraci kde jsem za popíjení ranní kávy počkal na odevzdání vypraných věcí. ráno vše vypadalo v pořádku a vypadalo to na poklidný přejezd na sever.
Během jízdy jsem ale evidoval zvláštní chování zadní nápravy a při kontrole jsme zjistili, že se zahřívá celé zadní kolo. Rozhodli jsme se zkusit pokračovat dalších 25km směrem k dalšímu servisu po zvolené cestě.
Druhá zastávka již znamenala řešení problému. Kolo se vinou tření zahřívalo neúměrně a bylo nutné počkat na jeho schládnutí.
Po dohodě jsme vyslali opět Petera k zajištění potřebných věcí v servisu ve městě Uis (nebyli jsme na sihgnálu a všechny auta nás míjení cestou tam).
Sami s Ivou jsme po malých přískocích vždy popojeli a čekali až kolo schládne za neustálého polévání vodou. V Uis Peter zajistil servis, ale půjčovna aut trvala na kontrole z města Usakos.
Odtah nás tedy pomalu dojížděl a my měli čas alespoň na oběd. Čekání znepříjeměli místní prodavači drahých kamenů nalezených v poušti.
Kluk z odtahu se pokusil vyřešit věc na místě (myslel si že je pouze zaseklý brzdový kotouč), ale nakonec se přeci jen ukázalo, že problém by mohl být spíše v náboji kola.
Tohle mohlo způsobit i naše předchozí problémy. Odpoledne jsme tedy ztrávili opět v odtahovém autě a vezli se zpět po cestě co jsme urazili ráno. Cestu jsme ztrávili rozhovorem o místních poměrech.
O možném napětí vyvolávané chováním v Jihoafrické republice, o turtistech, o školství, o sváření, o možné emigraci do Austrálie, no prostě o všem možném.
Bylo opět příjemné poznat tuto zemi a její problémy přímo od takových lidí. Jan z odtahu nám zajistil večer ubytování a my si tak mohli alespoň trochu odpočinout.
Poté jsme se pokoušeli přeplánovat trasu, ale bez vědomí, že auto bude v naprostém pořádku a hlavně kdy případně během dalšího dne, to moc nešlo.
4.9.2018 (Usakos - Erindi Camp Elephant)
Více v podrobněji
5.9.2018 (Erindi Camp Elephant)
Více v podrobněji
6.9.2018 (Erindi Camp Elephant)
Více v podrobněji
7.9.2018 (Erindi Camp Elephant - Otjiwarongo - Waterberg)
Po velice chladné noci jsme se zašli podívat na napajedlo, u kterého se nacházely jen springbooky a perličky. Uvědomili jsme si jaké štěstí jsme měli, že předchozí dny tu bylo daleko víc zvířat.
Co bude další destinací jsme se rozhodli vyřešit až po nákupu v městě Otjiwarongo. Po chvilce po Prašné cestě jsme se dostali na páteřní silnici B1 a po necelých dvou hodinkách jsme se vydali na nákupy a tankování nafty.
Trochu větší městečko okolo silnice. Po chvilce hledání restaorace jsme našli BookSchop Bohemia. Bohužel se nejednalo o někoho z Čech, ale jen o dvojici, která užívala bohémský způsob života.
Zde nám doporučili restaoraci na oběd, kde nás opět “dorazily” velké porce chutného jídla. Tentokrát stroganov z masa orixe. Poté jsme jen zašli poděkovat do obchůdku ze starými knihami za tip.
Měnící se tlak mi způsoboval bolení hlavy, a tak jsem přenechal odpolední řízení na Wateberg. Příjezd je zde po naprosté rovině z které vystupuje hrana této náhorní plošiny.
Celý den jsme kolem cesty míjeli skupinky prasat bradavičnatých. Nacházeli se snad na každém kilometru bez ohledu na věc, že je okolí silnic oplocené.
Při zapadajícím slunci hrál rozpukaný pískovec všemu barvami. Po vydatném obědě jsme ani nepotřebovali večeře a tak po krátké obchůzce na nealko pivo jsme ulehli ke spánku.
Noční obloha plná hvězd tu byla úžasná. Těsně před usnutím jsem ještě zkontroloval natočené GoPro materiály.
8.9.2018 (Waterberg)
Po několika studených nocích bylo spaní pod peřinou příjemnou změnou. Po ranních rituálech jsme zašli do restaorace na snídani. Místní klasika švédské stoly a smažená vejce se slaninou.
Poté jsme se vydali nahoru na procházku. Po čtyřiceti minutách stoupání jsme dorazili na vyhlídku a po užití si výhledů jsme vyrazili dál po unguided trail v domění, že zakoupený permit nám to dovoluje.
Po asi 5km jsme odbočili k domělé vyhlídce, ale narazili jsme na překvapenou odpočívajíci skupinku rangerů. Ti nám vysvětlili, že tyto procházky jsou již zakázané, a že jsme špatně pochopili zakoupení permitu na národní park.
Nejdříve nás chtěli eskortovat na recepci, ale nakonec jsme po příjemné rozpravě byli odesláni pěšky zpět po stejné cestě. Trochu vystrašeni jsme se tak vrátili zpět nad kemp a užívali si vyhlídku.
Po sestupu jsme odpoledne využili k přeprání. Odpočinek narušila jen tlupa opic pohybující e-mailem chatek a kontrolujíci obsah popelnic. Podvećer jsme ztrávili u bazénu, kde jsme zastihli migrující skupinku mangust.
K večeři Peter udělal na grilu steaky a další pohotový den pomalu skončil.
9.9.2018 (Waterberg - Otjiwarongo - Etosha Okaukuejo)
Více v podrobněji
10.9.2018 (Etosha Okaukuejo)
Více v podrobněji
11.9.2018 (Etosha Okaukuejo - Etosha Halali)
Více v podrobněji
12.9.2018 (Etosha Halali)
Více v podrobněji
13.9.2018 (Etosha Halali - Otjiwarongo)
Více v podrobněji