K zakončení výletu jsem tedy nakonec vybrali E ferratu HTL Steig na Hohe Wandu. Parkoviště bylo příjemně blízko začátku stěny. Po krátkém nástupu jsme potkali skupinku nastupující do ferraty. Jednalo se o Slováky a tak jsme se dali do řeči. Nechali jsme je nastoupit jako první a při pohledu na jednoho z nich, který hned první těžký úsek vzdal, jsme zjistili, že nepůjde o nic lehkého.

Nastoupili na konci Slovenské skupinky a už zmíněný první převis nám oběma dal zabrat. Na mírnějším místě nás ale zmíněná skupinka pustila před sebe, a já měl pocit, že pokud budu chtít fotit musím být na jiných úsecích zase rychlejší. Výsledkem bylo docela svižné tempo.

Síla v parném teplém dni ubývala rychleji než jsem očekával. Navíc se projevoval i nedostatek pití tekutin (to je potřeba asi řešit nějakým camelbackem). Byl jsem hodně unavený a už se těšil na konec. Stěna je orientovaná na jih a tak při letním sluníčku se docela rozehřeje a bere energii.

Poslední část byla již hodně o psychice. Navíc jsem si nepříjemně rozdíral prsty na dvojitém tenkém jistícím ocelovém laně, Pro příště je jasná koupě potřebných rukavic. Zdolání vrcholu bylo pro mne vysvobozením. Výhled a to zejména na SkyWalku ovšem stála za to. Na tot místo se jistě budeme vracet. Je zde i možnost skalního lezení a navíc se nejedná o velkou vzdálenost od Vídně.

Po sestupu po jednoduché turistické cestě jsme po dvou příjemně strávených dnech vyrazili k domovu.