Už od září jsem přemýšlel jak se dostat znovu do pro mne příjemného prostředí potápěčské základny 3WILL. Jsem známý tím, že nerad cestuji sám a tak se mi podařilo přemluvit alespoň Ivku. Ostatním se buď nechtělo nebo pro ně nebyl dostatek času či financí.

Letenky jsem již klasicky objednávali přes společnost NaCesty.cz a využili tak charterových letů jedné z německých cestovních kanceláří. Pro absenci osobního vozu jsem zvolili dopravu z letiště a zpět pře StudentAgency a jejich žluté autobusy.

Mírné komplikace nastaly v okamžiku zjištění, že majitel báze Miloš nebude pro většinu pobytu na místě. Ubytování jsme tedy zvolili raději v hotelu Blue Reef za cenu domluvenou bází. Pokoj byl klasický, i když jsem moc nekvitoval umístění v prvním patře. Společná manželská postel je asi taktéž možná jen pokud přiletím jen s Mircem..:-D.

Báze má v tomto období období minimální počet návštěvníků, a tak nebyl problém se přiřadit k jediné skupince mířící na lokality. Malý počet turistů dával naději na pořízení nějakých fotek pod vodní hladinou. Počasí bylo velice větrné a místní považovali 18 stupňů za neuvěřitelnou a ukrutnou zimu. Bohužel byl také i silnější vítr a tak se dalo očekávat, že lokality na pobřeží budou mít zhoršenou viditelnost s ohledem na písek přinášeným větrem, tak i zvířeným od zvýšených vln. Co mne překvapilo byla dosti studená teplota vody v lagunce u hotelu, kde na konci září bývá teplota i kolem 40. Teď snad vyfoukáním od větru soupeřila s nízkou teplotou s vetším nevyhřívaným hotelovým bazénem.

Pro první potápění byla zvolena lokalita Marsa Egla. Velice větrné počasí s velkými vlnami nedávalo i na této klidné lokalitě moc šancí Ivce k šnorchlování. Na hladině se během přípravy objevil hřeb Dugonga, a tak o cíli ponoru bylo jasno. Po krátkém hledání na poli mořské trávy jsem uviděl i na místní lokalitu raritu. Jednalo se totiž o dvojici dospělých exemplářů, kteří z mého pohledu byli spíše na seznamovacím rande než na pastvě. Snažil jsem se o co možná nejpomalejší přiblížení se zapnutým natáčením videa, s touhou pořídit pro mne unikátní fotografie. Divemaster Mahmud byl ovšem tak netrpělivý, že vlétl přímo mezi klidnou dvojici a vyplašil ji. Obě mořské krávy začali prchat a jakýkoliv pokusy o přiblížení eliminovali novými ústupy. Povedlo se mi tak pořídit jen velice málo a ne zrovna povedených záběrů. No snad příště.

Druhý ponor jsme se pokoušeli opět prohledávat podvodní pastvinu, ale nakonec jsem zvolili klidný ponor na jižní straně zátoky. Pro mne již klasický ponor na těchto lokalitách.

Protože jsem se mohl přiřadit jen do skupinky, kde probíhal i za účasti instruktora výcvik, byla zvolena i na druhý den klidnější lokalita Marsa Moray. Jedná se o další z mnoha zátok. Jen tato je snad až příliš u hlučné cesty. Zničená infrastruktura místa také není moc příjemná. Co ovšem lze uvidět pod vodou vše vynahrazuje. První ponor jsme absolvovali na severní straně a jednalo se klasickou procházku po korálových zahradách. Ke konci ponoru jsme našli odpočívající malou želvičku a strávili s ní spoustu pěkných okamžiků. Při výstupu z vody se mi začalo nahrávat video a já vypnutí fotoaparátu neprovedl ani mezi ponory. Trest mne zastihl zcela oprávněně hned na začátku druhého ponoru. V travnatém poli se totiž pásl obrovský Dugong. Jednalo se o největšího, který lze na těchto lokalitách nalézt. Měl určitě něco kolem tří metrů a byl nádherný. Zcela se věnoval ládováním trávy a já se těšil na pořízení pěkných fotek. Lehl jsem si před ním do trávy a on mne míjel nerušeně snad půl metru ode mne. Škoda, že jsem si až při pokusu fotit všiml, že baterie foťáku je prázdná. Z neuvěřitelného zážitku mám rozporuplné pocity. Zbytek ponoru jsme se porozhlédli i po jižním reefu.

Třetí den jsem využil možnosti potápění z lodi na Dolpin house neboli Samadai. Potápěčská loď nižší třídy nás bezpečně odvezla na lokalitu a pocit, že do vody půjdeme z lodi jen v pěti potápěčích byl úžasný. Lokalita, která je v létě obsypaná nejméně 20 loděmi zela prázdnotou. Při oblékání přijela už jen jedna další loď což slibovalo možnost pro krásné podvodní záběry. První ponor na této lokalitě proběhl "klasicky" přes jeskyňku a já volil zkusit natáčení videa. Foťák to bezpečně zvládl, jen pro příště musím zauvažovat na video osvětlením. Stávající blesky na to nejsou příliš vhodné.

Mezi ponory se kolem lodi prohnalo hrající se stádo asi 20 delfínů. Byla to krása a určitě ještě vetší by bylo vidět je pod vodou. Snad příště. Trochu mne zklamal přístup posádek zodiaků, které se snažily nahánět delfíny pro své šnorchlisty.

Druhý ponor z lodi mne zklamalo zase to, že ve foto soustavě a proti proudu musím absolvovat i cestu zpět pod loď. Daleko příjemnější by bylo zadriftovat si z proudem a nechat se vyzvednout zodiakem. V dané skupince to ale asi nebylo možné.

Po návratu z lodi se začalo více projevovat moje nachlazení a tak jsem uvítal pro následující den odpočinek bez potápění.

Pátý den jsem měl domluvené potápění jen s Mahmudem a slíbena mi byla nově objevená lokalita s příznačným názvem Number One. Přestože jsme měli domluvený ponor na 15 litrovou láhev na jeden dlouhý ponor místo dvou. Šli jsme nakonec jen na jeden ponor, ale s lahví 12 litrovou. Důvod, že by to pro mne bylo daleko nepovažuji za oprávněný, ale budiž. Lokalita vše do posledního vynahradila. Vstup do vody trochu víc obtížnější než na již nepřístupném Abu Dabbour. Jedná se o přejití jeskyního systému, který vznikl pod přístupovou cestou na lokalitu. Časem asi dojde na pár místech k propadům stropů, ale zatím se vše jeví kompaktně. Mahmud si na začátek ponoru vzal foťák pro natočení videa z první jeskynní části. Proplavávat tento systém bylo kouzelné. Dále ovšem následovala muréna na čistící stanici, velké hejno malých barakud neskutečně krásné korálové zahrady a spousta ryb všeho druhu. Ani Napoleona jsem zahlédl. Prostě krásná lokalita a doufám, že nebude dlouho zničena komercí.

Z dalších ponorů mne bohužel vyřadila dost nepříjemná bolest dutin.

Na poslední den přiletěl i Miloš, a tak byl o i trochu času porozprávět a prodiskutovat spoustu zajímavých témat. Hlavně ukázání Rebreathru a informace o možnosti expedice do Antarktických vod mne velice zaujala.... no snad se mi podaří k oběma "projektům" přistoupit.