Téměř přesně po roce jsme se setkali na lezeckém víkendu na stejném místě v CHKO Poľana kousek od města Dětva na středním Slovensku. Sraz byl netradičně už v Bratislavě, protože jsme se rozhodli pro společný odjezd, pozdržený o příjezd Sabata z daleké Rigy. Zpoždění mé brněnské skupinky dokonce nebylo až tak hrozivé a tak se podařil odjezd téměř bez problémů.

Cesta za nočního provozu tak utekla velice příjemně a bez velkých komplikací. Velké ocenění zaslouží Janka za catering. Štrudla či čerstvě natrhané třešně pobyt v autě jistě zpříjemnily. Snad Jance naopak nevadila spíše pomalejší jízda českého vozu. Po příjezdu na Kalamárku jsme v rychlosti vybalili auta a vyrazili ke stanovišti. Přivítalo nás pár stanů od jiných lezců ale místa bylo i u ohniště dost, a tak jsme už trochu po půlnoci začali stavět stany. Zde si myslím, že musím hodně ocenit můj starý nákup snadno a rychle stavitelného stanu Ferrino. Po "ubytování" jsme vyrazili na uvítací večírek pod strom s výhledem do spícího údolí. Únava po cestě a uvolněná atmosféra s trochou alkoholu ovšem zvýšila naši hlučnost, a tak si na nás dokonce přišel stěžovat jeden z dříve příchozích a tudíž spících.

Sobotní ráno bylo poznamenáno pátečním pozdním odebráním se ke spánku. Byli i tací, kterým alkohol neudělal dobře. Catering team byl opět první na nohou a já se jim pokusil přispět ohřevem vody. Pro test na Blanc jsem totiž vzal na výpravu i benzinový vařič. Myslím si, že ostatní tak ocenily vstávání s trochou horké kávy či čaje. Snad i z důvodu naší hlučnosti se před polednem první stanovníci sbalili a odjeli, ale přesný důvod už nezjistíme. Po vydatném jídle už se skupinka lezců těšila na plánované lezení. Zejména Janka byla plná očekávání. Ivka nakonec jako jediná absolvovala turistickou výpravu, catering team se rozhodl odpočívat.

Na sobotu jsme zvolili lezení na spodní straně. Sabat a Janka přešli po turistické značce, ale já, Peťo a Buddy jsme se rozhodli slanit na místě označeném jako "Múrik". Tím bylo i trochu dáno rozdělení lezců. Slaňovací skupinka si vylezla již nataženou cestu na rozlezení, Janka a Sabat šli zkoumat a lézt další cesty. S porovnáním s loňskou návštěvou této lokality bylo zejména na Jance vidět značné zlepšení techniky i zvýšení její síly. Janka dokázala natáhnout i těžší cesty a nejednou nás mile překvapila svým lezením. Také ostatní lezci ukazovali své dovednosti podpořené předchozími tréninky jak už na stěnách přírodních či umělých. O sobě však tohle říci nedokážu. Opět nedostatek techniky a síly způsoboval jen plané pokusy o nějaké zdolávání. I příchozí Mirec bez lezecké obuvi dokázal lépe zvládnout nástrahy některých cest. Navíc přítomné lezce mužského pohlaví předčila Janka, která téměř suverénně natáhla cestu, do které se nikdo z nás nechtěl pustit. Celkově se jednalo o velice příjemné odpoledne. Já sám jsem opustil stěnu trochu dříve s tím, že nemělo smyslu trápit již vyčerpané tělo a také s pocitem být nápomocen při přípravě jídla.

Špekáčky opékané na ohni mne vrátily do pocitů snadného dětství. Je ovšem s podivem, že snaha držet nízkou cenu potravin dohnala za pár let tento masný výrobek do ne zcela lichotivé kvality natož potom chuti. No, snad se časy zase změní. Během pojídání večeře se k nám přiblížila skupinka tří lidí s prosbou zda se mohou k našemu táboření přidat. Nikdo v té době nečekal, že k dívce a dvou zcela zjevně podnapilým mužům se během několika desítek minut přidá další průvod kamarádů. Skupinka to byla velice různorodá, ale bylo vidět, že se jedná o vesměs skupinku sportovní. Na členech přijíždějících na kolech i příchozích lezcích bylo vidět, že sport a námaha jim není cizí. Večer a snad i polovina noci se tak proměnila na pokojné společné táboření okořeněné hádáním pracovní profese Janky či komentováním nad různými způsoby opékání.

Neděle začala stejně jako předchozí den. Touhu zkusit si zalézt dostala i cateringová skupinka a tak jsme se po snídani vydali společně ke spodním stěnám. Na "Múrik" se tedy postupně vydali jak Mirec tak i Sima s Ivkou. Já se jen jednou pokusil o zdolání stejného úseku, kde jsem předchozí den pohořel. Po stejně neúspěšném pokusu jsem již lezení zanechal. Síla v rukou prostě nebyla a já neměl morálku ji začít hledat. Sabat, Peťo a Janka a nakonec i Buddy si tedy příjemně prodloužili neděli o další lezení. Já se pomalu vrátil ke stanům a začal se pomalu s Ivkou balit. Nakonec jsme se rozhodli počkat i na druhou skupinku.

Při lezení se naši zbylí lezci dohodli s jednou spolulezkyní na skále, že ji odvezou domů. Zde se musím moc a moc omluvit Sabatovi, že jsem při již sbaleném prvním autě, nabídl slečně svezení do Bratislavy bez nutnosti čekat. Chyba to byla o to větší, že jsem nezískal pro Sabata ani kontakt při jejím odchodu. Druhá skupinka se po sbalení vydala za námi a již před Bratislavou se jim Jančinou jízdou podařilo nás dohonit.

Příjemný víkend plný lezení, ale hlavně pobytu v klidném venkovním prostředí plného klidu a pohody, jsme zakončili u Janky trháním třešní, konzumací pizzy, hraním si se zvířaty a pohodovou zahradní atmosférou. Snad se brzy zase někam vydáme.

PS: Třeba se bude chtít někomu něco doplnit a podobně.. zejména Ivka by mohla popsat co se dělo na jejím sobotním výletě, či Janka jak moc byla spokojená s lezením a jak moc ji otravovali různé narážky na její komentáře během lezení....