Během jara mne na FaceBooku bombardoval Miloš Jendrál svými příspěvky o kráse potápění a života na severním ostrově Gozo patřící k Maltě. Byl jsem dostatečně unaven z pobytu v Budapešti, a tak jsme se s Ivou dohodli, že nebudu prodlužovat kontrakt a uděláme si výlet. Asi jsem moc nesledoval komunikaci, ponevadž jsem očekával, že se na Gozo setkám přímo s Milošem, a že nabídka k absolvování DM kurzu je spíše neformální pozvánkou k dobrému potápění. Já nakoupil letenky, Iva zajistila přes SA dopravu do Vídně a my mohli vyrazit.

Hned samotný odlet jsme si užili až až. Zabalená výstroj, foťák, noťas a dalších pár věcí. No trochu hodně batohů, batůžku a dalších zavazadel. Takže při příjezdu autobusu zjišťujeme, že batoh s notebookem zůstal doma. No vyběhl jsem to napravit, ale v půlce cesty jsem se musel vrátit pro klíče. Zpoždění a trocha stresu tak bylo hned na počátku. Zatímco já se snažil během co nejrychleji zajistit chybějící batoh, Iva se snažila umluvit řidiče autobusu o chvilku počkání. Nakonec se to povedlo a já totálně propocený dosedl na své místo. Z další cesty si již téměř nic nepamatuji..:-)

Na letišti na nás čekala Ellen podle domluvy a my se tak mohli přesunout na trajekt. Ten nám sice o pár minut ujel, ale alespoň jsme se mohli v rozhovoru trochu seznámit. Dozvídám se o svém omylu ohledně Milošovi účasti a pomalu jsem začal tušit, že nebude vše až tak jak jsem si asi představoval. Hlavu jsme složili ve vesničce Xaghra.

Ráno jsme se seznámili s Luďkem jako dalším instruktorem zde na Gozo. Odevzdali jsme mu přivezenou lezeckou výstroj a pomalu se začali seznamovat s tím jak to na místě funguje. Na oběd jsme se vydali s Ellen do největšího ostrovního města Victoria. Dali jsme si místní specialitu králíka a strávili příjemné odpoledne s výhledem na náměstí. Den jsme s Ivou zakončili procházkou k jeskyňi Calypso. Škoda, že při posledním sesuvu půdy není jeskyně přístupná a z turistické atrakce zůstala pouze vyhlídka na krásnou nedalekou pláž Ramla Bay. Přímo pod vyhlídkou jsme si mohli projít opuštěný rozpadající se hotel. Je vidět, že evropské německé dotace na nedodělané projekty proběhly i zde.... Cestou zpět jsme se pokoušeli v noční Xaghře ještě podívat po dalších turistických atrakcích přímo v Xaghře. Navíc jsme našli přímo na cestě na náměstí skvělý domácí snack bar.

Další den jsme naplnily opět jen odpočinkem a u bazénu. Čekali jsme na příjezd dalšího účastníka kurzu Davida. Večer jsme šli s Ivou na další procházku tentokráte po cestě do MarsalFormu kolem restaorace Ta French k soše Ježíše. Dominanta mezi vesničkou Xaghra je na kopečku asi v polovině cesty. Pokusili jsme se dvakrát zkrátit si cestu přes všudepřítomné políčka, ale dvakrát jsme se dostali po cestičkách pouze k pozemku, ze kterého už žádná cesta nevycházela. Takže porušení soukromí a snaha přes kamenné ploty se dostat k hlavní silnici. Díky tomuto bloudění jsme, ale měli šanci vidět i staré boudy sloužící zřejmě k dříve povolenému odstřelu ptáků. Stoupání k samotné soše nám nedělalo žádné potíže a my mohli krásnou vychutnat vyhlídku. Zajímavostí bylo i to, že socha byla, proti nepřízni klimatických podmínek, obalena sklolaminátovou skořepinou. Navzdory předchozím zkušenostem jsme se ze sochy vydali přímo směrem k vesničce Marsalforn. Opět trocha bloudění, ale nakonec jsme se tam dostali. Procházka po krásné promenádě v příjemně ospalém pobřežním městě byla výborná. Kdo nehledá přílišné turistické atrakce zde má jedinečnou šanci si užít trochu více jedinečné atmosféry středomořského prostředí. Přestože všichni zde jezdí auty my se vydali po svých i na cestu zpět.

Pondělí bylo prvním dnem potápění. Jeli jsme s Davidem za Luďkova průvodcováním na první vyvažovací ponor do MGarr ix-Xini. Malý fjord v jižní části ostrova. Nejdříve jsme nabrali láhve a olovo v Marsalfornu v partnerském divecentru Atlantis a pak jeli autem přímo na lokalitu. Při cestě jsme mohli pozorovat atmosféru tohoto ostrova. Křivolaké uličky Victorie i úzké cestičky okolo vesnických políček. Zajímavé bylo i to, že na většíně polí už bylo sklizeno a z obilí zůstaly jen strniště. Samotný ponor byl klasický vyvažující i s tím jak jsem si na cestu zpět na mírném dnu sbíral kameny na zátěž... Po prvním ponoru jsme odpoedne ztrávili i lezením. Luděk jako zkušený horolezec si nás vzal na zajímavou lezeckou lokalitu. Zde jsme Luděk, já, Iva, David a Ellen mohli strávit krásné ikdyž větrnější odpoledne. Škoda, že tu nebyl Honza Hájek jistě by jsme natočili nějaký TimeLapse. Každá cesta začala slaněním s horního jištění a poté vylezením zpět. příjemně ztrávený den se zaslouženým nočním odpočinkem.

Úterý bylo dnem kdy přiletěl náš instruktor Rišo. My čekání vyplnily dalším ponorem. temtokráte na místě největší atrakce ostorva Azure Window a Inline Sea. Luděk naplánoval ponor z Inline Sea k nedaleké jeskyni. Krom velice zajímavého začátku, kdy se proplouvá úzkou průrvou na otevřebné moře se jednalo o ponor kolem ostrovní stěny. Vápencové mořské jeskyně jsou zde přesně to co tu láká nejen jeskynní potápěče. na převlékacích pláccích bylo vidět nejen rekreačních potápěčů, ale i potápěče technické či sidemountové. Měli jsme ale štestí, že jsme tuhle lokalitu mohli poznávat mimo hlavní turistickou sezónu. musí to tu být opravdu přelidněné.

Po nočním příletu náš intruktor využil možnosti se prospat a odpočinout a my tak vyrazili opět na lezení. Stejná lokalita jen jsme lezli už jen ve trojici Luděk, já a Iva. Bylo příjemné sledovat moře a užívat si svobody a vzdálenosti civilizace či problémů. byl jsem rád, že jsem v Budapešti alespoň trochu potrénoval, i když lezení na těchto neolezených vápencích byl úplně jiný zážitek. Nalezli jsem tu i českou lezeckou dvojici spící ve stanu takže je možné vyrazit na tento ostrov jen se stanem či bivakem.

Pro první ponor kurzu byla vybrána velice klidná lokolita v blízkosti Marsalfornu s názvem Xwejni Bay. Oproti předchozím ponorům jsme šli do vody pouze s 10l láhvemi, a tak jsem měl trochu starostí s mou spotřebou. Počasí nebylo zrovna letní což mi ale v suchém oblečku pod vodu vůbec nevadilo. Během ponoru Iva vyběhla na fotografování přilehlých solných polí a my se pustili pouze do jednoduchého seznamovacího ponoru. Bohužel Ellen nezvolila pro tohle počasí ideální potápěčskou výstroj a my skončili relativně brzy kvůli jejímu podchlazení. Druhý ponor dne nepřicházel vůbec v úvahu. No škoda tento "nešvar" nás provázel po zbytek kurzu. Během ponoru jsem se snažil natáčet pomocí GoPro, ale místo krásné sepie jsem jen natočil trávu asi 10cm nad ní... Takže příště se víc snažit dívat kam míří čočka.

Větrné počasí dalšího dne nás nepustilo k ničemu jinému než teoretické přípravě vypisování potřebných formulářů a podobných administrativních věcí. Rišo byl jao velká studnice informací a já byl rád, že se můžeme bavit i o GoPro a jiných věcech nepřímo souvisejících s kurzem.

Další potápěčský den a opět Xwejni Bay Tentokráte první cvičení a to opakování Rescue. Já osobně tuto kvalifikaci neabsolvovoval a tak jsem se snažil co nejvíce pochytit z instruktáže Ríši a z provedení od ostatních dvou kurzantů. Nácvik byl stejně jako všechny budoucí dny omezen 10l lahvemi a mou spotřebou stejně jako i podchlazením Ellen. Večer nás Luděk pozval na setkání všech československých krajánků na ostrově na petanque. Hřiště se nacházelo opět v Marsalforn a my měli jedinečnou šanci seznámit se s unikátní komunitou.

Během dalších pár dní jsme se snažili opakovat základní cviky OWD (Scuba Review)na bezchybnou realizaci se snahou o didaktickou demonstraci... uf to je krkolomná věta... Nějaká videa jsem z toho udělal vždy večer s nahráním na Vimeo zde. Smutnou realitou byl i odjezd Ivy, kvúli pracovním povinnostem. Najednou jsem se začal cítit opuštěný a zbytečně většinu otravující. Zajímavou událostí byla při průzkumu lokalit pomoc ruské skupině technických potápěčů při výstupu z vody. Stejně jako sledování mírného stresu Ellen při myšlence, že tímto vstupem a výstupem do vody se máme potápět. Rišo opět ukázal své zkušenosti a v klidu změnil potápěcí lokalitu na druhou stranu ostrova. Na vedlejší lokalitě Reqqua Pointjsme při mírnějších vlnách absolvovali ponor následující den. Nácvik dlouhého kroku a výstup po schodech byl také potřeba zopakovat.

Součástí kurzu je i schopnost seznámit skupinu potápěčů s lokalitou a jejich provedení. David měl tohle za úkol při zajímavém proplavání z lokality Ta Cence do námi již známé MGarr ix-Xini. Teto přeplavání bylo možné jen díky součinosti s Luďkem, který převezl auto z jedné lokality do druhé. Po vodě či hřebenu je vzdálenost minimální ovšem pro auto to znamená z jednoho úzkého fjordu vyjet a opětovně zajet do fjordu druhého. Samo lokalita je zajímavá i 100 schody, kterými je nutné pro vstup do vody sestoupit. No v suchém obleku docela potivý zážitek.

Další den bylo zopakování dovedností při navigaci a hlubokém ponoru. David opět vedl skupinku na vrak Karwela. Škoda byla jen toho, že se jednalo o kurzový ponor a z dříve zmíněných důvodů nemohlo být reálnější zůstat dole o trochu déle, protože v časovém presu se mi moc nedařilo pořídit alespoň trochu slušné fotky.

Dalších pár dnů jsme se opět věnovali ponorům s přecvičováním Scuba Review či radostmi jako 15. minutové plavání na místě v bazénu či plavání 400m ukazující naši fyzickou zdatnost. Plavání jsme absolvovali v naší oblíbené klidné MGarr ix-Xini ovšem velký výskyt medůz nám neumožnil dokončit všechny plavecké úkoly. Sám jsem měl na svém těle několik žhavých doteků medůzích chapadel.

Během těchto dnů ve mne vykrystalizovala myšlenka nesnažit se DM kurz dokončit. Vedle spousty drobných důvodů hlavním byla moje nepřipravenost a celkově nepochopení co by práce DM měla obsahovat. Zjistil jsem, že nejsem připravený převzít pod vodou zodpovědnost za libovolnou skupinu cizích lidí. Je něco jiného umět se potápět a být připravený na řešení krizových situací, ale přeci jen chci do vody chodit jen s lidmi, kterým věřím, že se navzájem na seba můžeme spolehnout. Navíc představa klientů jako hloupých naivních pipin mne přímo děsí. Vzhledem k tomu, že v součastnosti není DiveCentrum kde bych mohl být náúpomocný nemělo pro mne smysl zřizovat si licenci jen pro licenci. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem snažil naučit co možná nejvíce z agendy DM kurzu. Ellen ze zcela jiných důvodů nakonec kurz nedokončila navíc i s tím, že poslední dny s námi ani nepotápěla. Asi bez zisku kartičky nepovažovala za nutné se snažit zlepšit potápění.

V pondělí jsme kvůli silnému větru absolvovali jako odpočinkový den s průzkumem lokalit na dokončení kurzu. Dostali jsme se i do krásného údolí Ghasri Valley či Xlendi Bay. První lokalita je konečným potápěčským místem na západ od Marsalfornu. Romantický malý fjord, do kterého je nutno sestoupit po malé úzké cestičce plné schodů. Místo jako svtořené pro romantický západ slunce, koupání bez plavek a bivak pod hvězdnou oblohou. Xlendi je oproti tomu pláž malého městečka kde na člověka dýchne blízká civilizace podobná daleko většímu Marsalfornu.

Ráno ale stejně volíme Azure Window a Inline Sea. Při prvním ponoru jsem se pokusil o vedení skupiny, ale nepovedlo se mi nalézt jeskyňku dřív než nám došel vzduch. Trochu mne možná zmátl popis lokality, který jsem si přečetl těsně před ponorem, podle kterého bylo vhodné do jeskyně vlpouvat v hloubce 25-20 metrů. Rišo byl zklamaný, ale to se prostě někdy stává. Na druhý ponor jsme zamířili na drihou stranu a udělali si krásný ponor z místního Blue Hole kolem Azure Window. Více než všechny komentáře vychutnejte si sestříhaný průběh ponoru zde.

Na druhýnden končíme kurzové potápění opět na MGarr ix-Xini a jeko komentář připojím opět jen video zde.

Další dny jsem byl bez potápění jen s blouděním po okolí a večerními náštěvami Marsalfornu a jeho hospůdek. Měl jsem snahu i trochu jinak nasát atmosféru ostrova. Škoda pro mne, že ani Luděk a ani Rišo neměli chuť si jen tak zapotápět pro radost. Chápu ale, že si chtěli užít i trochu odpočinku před nadcházejícím náporem turistů. Prvním z nich byl polák Pavel. jeho průvodcem se stal Luděk a já se tak mohl na poslední týden pobytu připojit k jejich dvoučlenné skupince.

Jako vyvažovací ponor byla pro mne už klasika na MGarr ix-Xini. Tentokrát jsem si to mohl užít s 15 láhví a velkým foťákem. Spousta platýzů a prolézání jeskyní. Po výměně lahví jsme se vydali na ponor do Ghasri Valley. Jednalo se o nádherný ponor prostředím zcela odlišný od ostatních lokalit. Zelený koberec na začátku fjordu byl zakončen průnikem do nedaleké velké jezkyně Cathedral Cave.

Další den ponor na vrak Karwela. Přes domluvu o naplavání pouze na tento vrak jsme se pokusili o ponor i na nedaleký sousední vrak Cominoland. Výsledkem pro mne bylo ale ovšem to, že ani na jednom vraku jsem neměl dostatčný čas si ho vyfotit.. no škoda snad příště. Druhý ponor dne jsme absolvovali na lokalitě Reqqa Point. Pěkný ponor navíc doplněný nádhernou chobotnicí. Dlouho se mi při mých ponorech tato stvoření vyhýbala a nakonec díky Luďkovi jsem měl dostatek času i prostoru si tohoto tvora pěkně prohlédnout i nafotit. byl jsem rád, že jsem si to s ní mohl takto krásně "užít".

Nový den a Dwejra. První ponor z Blue Hole, prozkoumání přilehlé jeskyně i s mořským úhořem a potom proplavání kolem a zpět pod Azure Window. V jednom místě trochu proudů ale opět krásný ponor. na parkovišti jsem potom ještě nakoupil trochu indonézkého oblečení a brašniček u českého krajana Pepsona. Druhý ponor jsme si dali na podobném místě jen s vyplaváním na Coral Garden. Velice zajímavý ponor plný proplavávání a dalších blbůstek. prostě takové příjemné rozloučení s potápěním na Gozo.

Další den nezbylo nic jiného než se zabalit a pomalu se chystat na odlet. Snaha trochu poklidit a den jsem ztrávil s Rišem na výletu do Victorie po obchodech.

Ráno jsem ještě vybalil křídlo a daroval ho Luďkovi neb jeho křídlo na dvojče nebylo přímo ideální na potápění s jednou láhví. Rišo mi pomohl se všemi mými zavazadly do trajektu i do autobusu na letiště. Nadváha a extra 70 eur k letence již nezkazilo náladu k návratu.

PS: Na Gozo mi vadila jedna věc přímo ukrutně a to obtěžování muchničkami.. i po třech týdnech v Brně mám na těle boláky z vykousnutých míst od těchto 1mm dlouhých potvor..:)