Ferata s dlouhým nástupem, moje již unavené nohy se pomalu dali do kroku a s každým výškovým metrem byly rozhýbanější a odhodlány nastoupit i do této feraty. Věděl jsem, že pro Matuše je daleko důležitější až následující den, ale to by mi moje povaha nedovolila vzdát se již dnes. Šlapal jsem a skoro na začátku se už těšil na konec :). Výhledy byly nádherné a lezení se docela doalo zvládat. Neprováděl jsem moc expedimentů s lezením mimo lano spíše naopak. I vzhledem k tomu co mne čekalo druhý den jsem použil vše co se dalo. Pravou zkouškou síly a odhodlání byl E úsek s převyslým traverzem. Ruce i nohy dostaly pěkně zabrat, ale podařilo se mi to i za použití odsedky zvládnout. Vrchol, i když byl v menší oblačnosti, byl odměnou za vynaloženou námahu. Po pár fotkách a seznámení s příjemnou ženskou částí polské skupinky volíme sestup sklanímu průchodu z jižní na severní stranu vrcholu. Rozhodnutí to bylo znamenité a zhlédnutá příroda stála rozhodně za to. Po občerstvení na blízké chatě jsme se potom mohli vydat opěk k autu. Příjezd již po setmění trochu zkomplikovalo hledání odbočky k ubytování, ale celkově se jednalo o velice příjemný a krásný den.