Po cestě na sever jsem nějak vždy toužil a po nějaké jakž takž dohodě s Pavlem Procházkou vznikl nápad uspořádat potápěčskou expedici na sever. Již na začátku jsem tuhle expedici nechtěl brát čistě jako potápěčskou a uvažoval o autonomním jednotce s vlastním autem, která by se po nějakém potápění osamostatnila a Norsko si užila i při jiných outdoorových aktivitách.

Po několika změnách plánů někdy i docela divokých a koupi mého prvního auta, jsme nakonec vyrazili ve čtyřech směr sever. Auto plné lidí i techniky doplnil střešní box a hlavně vozík na tažném zařízení naplněný potápěčskou výstrojí a koly.

První část cesty vedla přes švédské pobřeží botnického zálivu. Užili jsme si nádherné slunečné počasí, perfektní infrastrukturu dálničních odpočívadel a krásné koupání v rašelinných jezírkách. Dále naše trasa pokračovala podle plánu Pavla směrem na sever do norského Tromso kolem švédsko-finské hranice.

13.7.
Zkusim si delat male poznamky: Tak pripravy na cestu jsou hekticke, ale dnes snad vse nalozime a vydame se na daleky sever. Nakonec jedeme ve 4 lidech tri potapeci a Hanka cyklistka, budu se snazit popisovat cestu a zazitky. 13:30 sraz s prvnim ucastnikem Milosem a spolecny odjezd na nakladani do Brna. Trochu pred odjezdoveho silenstvi ale nejak to dopadne 17:15 odjezd konecne smer sever

14.7.
Pavel ridil pekne az k Drazdanum a potom jel s autickem Milos. Uplne prazdne dalnice krasna pohodova jizda. Prijezd Sassnitz 4:30 dalsi trajekt jede az 7:45. Zatim pohoda a klid Trajekt uplne klidne more a pohoda. Jen trochu zima ve vnitrnich prostorach. Nakonec cesta pres Svedsko. Ve svedsku prvni piknik zkazeny spoustou mini musek, repelent nepomaha :-(. Rizeni prebira Hanka. Cestou hledame neco ke koupani. Koupani u Halmstadu krasne raselinove jezirko 23:30 prujezd Stockholmem za pulnocmiho svetla :-) je jako by u nas bylo tesne po setmemi a tak poprve zazivam co je vliv zemepisne sirky na svetelne podminky behem noci. Jedeme bez zastaveni dal na sever.

15.7.
Pekne odpocivadlo z raselinovym jezirkem. Pokracujeme v ceste a mijime krasne scenerie severskych jezer a jezirek. K pozdnimu obedu jsme zajeli kousek zpet k mori na breh botnickeho zalivu. Studena voda ale nakonec pohodovy obed a dokonce i koupani. Na veceri jsme zajeli trosku mimo hlavni cesty. Pri veceri spousta komaru ale odmenou bylo koupani v raselinovem jezirku Cesta na sever jiz zcela s absenci temnoty a i po zapadu slunce uz neni ani sero spis jak u nas podmrakem, je ale pravda ze zatim krome par prehanek mame jasnou oblohu s minimem mracku

16.7.
Nakonec spanek hned u cesty. Trochu trenic okoli vyberu mista a casu zastavky, ale ranni ricni koupani a snidane obrousila vznikajici trenice. Vyrazime dal k severu. Pozdni obed na finskem brehu hranicni reky. Prijemne osvezujici voda. Vecerni kondicni vyslap na pocatek horskeho masivu, osvezujici pohyb. Bylo zajimave sledovat zmenu prirodniho biotopu od brehu botnickeho zalivu smerem k nasemu severnimu cily. Tak jsem si pekne zaridil v mlze a mirnem mzeni. Skoda ze nebylo jasne pocasi protoze scenerie byla uzasna i za snizene viditelnosti. Sjezd z hor k pobrezi. Vlastne nahodou jsme pri hledani mista potapeni zajeli k pozarni stanici a najednou jsme se dostali k Bjornovi mistnimu hasici a zaroven rescue potapeci a instruktorovi trimixu. Nahoda ale je super ze odchazime plni informaci o potapeni v teto lokalite.

17.7.
Kratce po snidani asi na hodne dlouho zmizelo slunicko. Presun na misto kde byl za 2.svetove valky bombardovan a nakonec po valce rozrezan tirpitz. Ponor byl prijemny do deseti metru max. Problem s nezaostrenym fotakem a prusakem vody do leveho ramena. Prijemni lide nam dovolili prevleknout se v jejich kulne. Presun k vraku letadla domluva na ponor az zitra a prespani v pronajate chaticce. Ted travime cas na suseni a veceri.

18.7.
Noc byla sice v suchu, ale po tolika dnech nepohodli byla vyhrata puda spise neprijemna:-). Jinak klasicky vse v klidu a casu chystani ponoru. Nakonec se pujcila mala pramicka s vesly. Hanka nas dovezla na predpokladanou pozici, ale bez gps to bylo predem prohrane. Po mem divokem skoku z clunu byl v podstate jen hloubkovy trenink ale i ten byl poucny. Po ponoru vymeneno par piv za cerstve ryby a tak zustavame dalsi den.

19.7.
Kluci se rano pokusili nalezt letadlo ponorem ze brehu. Dane akce jsem se dobrovolne neucastnil a jel se projet s Hankou na kole. Ponor byl opet neuspesny a po zabaleni, ktere nam trva stale dost dlouho vyrazime k Narviku. Cestou zacina svitit slunce a okoli je s nadhernou scenerii. Zjistuji ze je zde i za krasneho slunecniho dne okolo 10 stupnu a priste dlouhe kalhoty :-). S nasim pristupem to misto potapeni v Narviku vypada na jeho rychly prujezd. Tohle mi nevadi jsem spokojeny s poznamin prirody pri ceste

20.7.
Presun k vraku Elise Shutle vrak byl trochu viditelny i z mostu. Ponor proveden ze brehu smerem k predpokladane poloze vraku. Nalezena pouze obrovska ocelova deska jinak z nedostatku vzduchu dalsi zkoumani vraku neprobehlo. Za mostem nalezeno slusne taboriste se zachodem a ohnistem a tak jsme zde rovnou prespali. Rano nas ceka cesta na dalsi vrak smerem do Narviku.

21.7.
Po prijemnem presunu na dalsi vrak nalezena zatoka s nadhernou scenerii fjordu a okolnich masivu. Nakonec nadherny ponor, i kdyz s trochou prenaseni clunu s hranice odlivu. Ponor v pohode a vrak proste moc pekny. Po dohode zustavame pres noc a tesime se na dalsi ranni ponor na stejne lokalite. Dnes jsem asi nejvic spokojeny se vsim. Kankou se stala opet jen komunikace kdy Hanka se vracela z projizdky aby nas hlidala z clunu a my uz byli na ceste.

22.7.
Druhy ponor na vrak uz byl za prilivu a proto bez noseni clunu pres melcinu. Ponor byl za polojasna ponekud horsi. Zkousel jsem prenastaveni fotaku no uvidime co z toho. Behem ponoru zcela znicena leva manzeta a tak to byl asi posledni ponor. Po obede na pristavnim mole za atmosfery opusteneho vylidneneho mesta co ma svou slavu za sebou presun k Narviku. Cestou k vrakum u hydroelektrarny navstiven vrak.... Zde v prijemnem prostredi pouze vecere milosuv freedive a cesta na spani.

23.7.
Konecne se nase putovani dospelo k Narviku. Spali jsme ve vycnelku fjordu kousek od dalsiho vraku. Po natrzeni manzety volim misto ponoru vylet do Narviku. Zde jsme si zaplatili lanovku nad mesto a po kratkem vystupu na vrchol se nam otevrel nadherny vyhled nejen na samotny Narvik ale i na cely fjord a okolni vrcholy. Proste nadhera

24.7.
Po zabaleni jsme vyjeli smer jih a v podstate cestovatelska cast. Jeli jsme pres okouzlujici krajinu kdy se z fjordu zvedaly vysoke hory. Cast cesty byla po trajektu cast ve vyrubanych tunelech. Odpoledne jsme odbocili z hlavni cesty smerem na Bodo a prohlidli si Saltstraumen nejvetsi vir vznikajici pri prilivu a odlivu ve fjordu. Navrat z tohoto mista nahlavni cestu byl uchvatny zase jiny typ krajiny cesta pres hreben. Kolem pulnoci prejezd polarniho kruhu a spanek na odpocivadle

25.7.
Dnes prsi od sameho rana coz meni moznosti navstev prijemnych mist po ceste. Prijezd na splaz ledovce bohuzel 30 minut po posledni lodi a tak jen otocka a cely den cesty na jih. Den zpestren koupanim v jezere pred veceri

26.7.
Dnes to bylo jen a jen o trapeni :-). Na trolli stezku jsem vyrazil kousek pred prvnim parkovistem a hned od zacatku to byl boj s kopcem. Pocasi bohuzel nic moc ale cesta je to uzasna srovnani s peruanskymi silnicemi do andskych prusmyku je na miste. Trocha zrady je na horni hrane severniho svahu je tu odpocivadlo a clovek mysli, ze uz to bude jen dolu... A ono jeste par km do kopce k hrane jizniho svahu to je. Cesta dolu neni tak prikra a snad ani tak hezka snad vrsek je arktickym biotopem zajimavy ale zbytek sjezd udolim kde na kazdem rohu prodavaji jahody. Po prejezdu trajektu v podstate znovu stejna scenerie jako trollstigen uchvatny pohled jak se mezi fjordu majestatne tyci skalni masivy. V prusmyku jsme si zasli na malou prochazku a nasli miliony boruvek. Den jsme zakoncili presunem k Jotunhaimu.

27.7.
Dnesni den byl pouze o jedinem a to vystupu na nejvyssi horu skandinavie. Prijezd k chate byl zpoplatnen, ale vystup pres severni upati a tim padem po ledovcovem poli to vykompenzoval. Pred nami se otevrel nadherny vyhled na cele pohori narodniho parku proste nadhera. Odmitli jsme se zapojit do skupinek provazenych pruvodci a podle mne udelali dobre. Dole u chaty jsme trochu pustili bankovni zilou a dali si polevku ale hlavne zpoplatnenou teplou sprchu. Skoda ze hned po sestupu zacalo prset, protoze cesta na jih po ceste 55 byla nadherna a vystup cesty pres prusmyk ve mne zase evokoval vzpominky na Peru. Ted jiz zase spime pred cestou na norsky nejvetsi ledovec.

28.7.
Rano trochu pochmourneho pocasi, ale vydali jsme se k nejvetsimu ledovcovemu zplazu v norsku. Jiz cesta udolim k danemu mistu byla uchvatna. Reka tekouci z ledovcoveho jezera a pak v minulosti i samotny ledovec zanechali nadherny kus krajiny. Po malem kousku placene cesty jsme spravne ignorovali plavbu lodkou a presli po znacene ceste primo ke zplazu. Pohled na impozantni kus ledu jako by slezaciciho z horskych vysin nemel kromne vsudy pritomnych turistu zadnou chybu. Bez cepinu a mecek primy atak ledovce nemohl probehnout a tak jsem pouze nafotil co se dalo. Chut pripojit se k standartni turisticke skupine na vystup mne opustila hned po pruchodu jedne z nich. Bezpecnost pro obycejne lidi znemoznuje normalni lezeni v ledu. Vysekane schody jsou dobre pro vyhled.....ale asi mi prilisny turismus vadi. Konec dne travime za polojasna u nedalekeho jezera zvlast susenim vsech mokrych veci z predeslych dnu. Vecer presun dal na jih. Po kratickem trajektu nalezena historicka cesta pres hory dnes prorazena dvema tunely. Poklidna vecere a domluva, ze se to zitra pokusime projit