V práci jsme se bavili o výletu k východoněmeckým sousedům, kde po těžbě hnědého uhlí zůstalo díky rekultivačnímu procesu spousta jezer podpořené infrastrukturou pro in-line brusle či kolo. Odjezd na podzim 2015 shatilo počasí a tak díky nápadům Ondry a Vojty se podařilo organizátorce Andree sehnat příjemný pension a výprava za poznámím, jak by třeba jednou mohly prokouknout severní čechy po ukončení těžby, mohla začít.

28.5. Bernsteinsee a Scheibesee

Po sobotním příjezdu na popolední CheckIn v městečku Königswartha hotýlku Heidehof jsme počkali na všechny účastníky "zájezdu". Tři auta s plnými nosiči na kola a tři motorkáři. Bohužel německy mluvící země se v Evropě rozhodli urdžovat více než je nutné popolední klid, a tak nebylo možné se po druhé hodině najíst. Poslední šancí tak zůstaly fastfood v nakupním centru.

Potom jsme už mohli konečně vyrazit na sobotní brusle. Cestu plánoval Vojta. Jednalo se objezd dvou jezer Bernsteinsee a Scheibesee (z časových důvodů nebylo možné stihnout více). V podstatě se jedná o jednoduché asfaltové useky okolo jezer, mezi kterými je nutné přejet buď po cestě nebo po méně kvalitním asfaltě. Sobotní zvolená trasa ale nebyla kompliková natolik nekvalitním povrch při přejezdu, že nebylo nutné ani sundávat brusle. trocha nekomunikace mezi mnou a Ivou způsobil, že (ale trochu i vlivempracovního vytížení Ivky) Iva měla sebou pouze kolo. Byla tedy přijemným supportem celé bruslařské skupiny.

Auta jsme nechali na místě pod lopatkami větrné elektrárny. Nedostatek jakékoliv infrastruktury ohledně občerstvení či parkovišť vykupoval téměř prázdné cesty. Potkat někoho bylo vzácností. Nevýhodou to bylo především pro Ondru, který nemohl ze zdravotních důvodů bruslit a tak odjel na motorce do více infrastrukturně zajištěných míst. Po chvilce bruslení ho následoval druhý motorkář Filip, protože se jeho x-let nepoužívané brusle staly nepoužitelné. Prostě materiál na kolečkách se úplně rozpadl.

Obě jezera jsou velice příjemná a cesta na bruslích příjemně ubíhala. Dá se volit jak rekreační tak i rychlejší sportovní jízda. Nakonec jsme ujeli kolem 35km. Příště je ale potřeba, aby si všichni vzali dostatek vody. Na této trase nebyla vůbec možnost občerstvení, a tak jsem musel s Ivou vyjet pro občerstvení skupiny k autu pro spoustu vody. Trochu jsem si máknul, ale žíznivý kolegové to uvítali. Celkově se jednalo o velice zajímavý sportovní zážitek.

Večer byl ve znamení posezení u grilu a musím velice pochválit hlavně vrchního grillmastera Filipa, který připravil opravdu výborné steaky. Trochu mne mrzí, že existují lidé co mají pocit, že steak v kvalitě podrážky starých bot chutná lépe než Medium Rare... :D. Takto kazit to výborné maso bylo jako zločin. Konec večera ve znamení lehkého množství alkoholu a roslinky po které se nešlape ale kouří, myslím krásně odstranil nahromaděný pracovní stres z dlouhých zimních a jarním měsíců.

29.5. Dreiweiberner See a Bärwalder See

V neděli nakonec asi zůstala jedině posádka našeho auto odhodlaná k dalším sportovním výkonům. Dal jsem na radu Ondry a vyrazil k Dreiweiberner See na místo kde strávil příjemné sobotní odpoledne. Jednalo se o jedno z prvních rekultivačních jezer s již sice minimální ale přece jen infrasturkturou. Po příjezdu na parkoviště jsme neodolali koupeli v jezeře. Téměř opuštěná písečná pláž přímo lákala ke koupání a trochu studenější voda se dala vydržet. Osvěžení po dlouhém večeru bylo více než prospěšné.

Na kole jsme se vydali podle mapky okolo jezera směrem k jezeru Bärwalder See. Překvapivě oproti předchozímu dni se daný přejezd nedá použít na in-line. Nám na kole to nevadilo naopak jsme kvitovali, že můžeme naplno využít horské kola na lesních cestách. (Možná by se daly použít cyklo stezky mezi městečky i na in-line, ale podle mne by bylo lepší pro brusle přejet autem). Z původního plánu na odpočinkových 20-25km se pomalu stával trochu jiný výlet. Bylo krásné počasí a cesta lákala k dalším a dalším kilometrům.

Při příjezdu k Bärwalder See nás překvapil monstrozní pohled na písečnou pláž s obrovskou uhelnou elektrárnou na obzoru. Takto by asi vypadalo rekreační zařízení pro elitu v Ocelovém městě. Po chvilce odočinku jsme se vydali okolo blíže k tomuto monstru. Opět kolem samotného jezera velice kvalitní asfalt jak na brusle tak i na silniční kolo (za mne velice zajímavý prostor pro trénink camp ohledně triatlonu). Na druhém břehu jsme absolvovali krásnou terémí vložku u Amfiteátru Ucho Evropy - Das Ohr Europas. Po objetí jezera jsme se zastavili na malé občerstvení a vzhledem k času se rozhodli pro návrat po silnici (navíc Radkovo treking kolo nebylo úplně ideální na písečné přejezdy v terénu - za mne je to mrtvý typ kola.. když je 29" carbon...:D).

Škoda, že se mi vybil telefon určitě by bylo více fotek. Možná by se mi i podařilo trefit cestu zpět bez zbytečného odbočení a asi 8km zbytečného projezdu. Cesta zpět byla v režii táhnoucí mašinky 29" kola s dvěmi vagónky... docela jsem si máknul

Po dojezdu jsme s dali příjemné koupání a po zabalení se vydali na cestu domů. Z očekávané bouřky se nakonec spustilo jen pár ojedinělých přeháněk. No přes zastávku a malý odpočinek v Kosmonosích u Radka jsme vyrazili směr Brno... Příjezd o jedenácté a skoro hodinové vybalování společně s hledáním parkovacího místa nás pustilo ke spánku až kolem půl jedné.

Z moravy je to velice daleká cesta, ale s porovnáním s výjezdy do Rakouska musím kvitovat cesty téměř bez lidí. Při sportovním soustředění by se to dalo určitě použít jako ideální místo na plavání, kolo a běh. Rekultivace se podařila natolik, že člověk teměř nevnímá přítomnost bývalé hnědouhelné pánve zničené těžbou. Rozhodně by se tu dalo strávit více času a zkusit si objet i ostatní jezera. Ideálem by bylo najít i místo na potápění.