V polovině roku 2010 jsem si pořídil novou fotografickou sestavu na foceni podvodních záběrů. Od tohoto okamžiku jsem hledal, ve svém nabytém programu, minimálně týden na zpáteční let do, pro mne příjemného prostředí, egyptského letoviska Marsa Alam. Nakonec se to povedlo až v polovině měsíce dubna. Očekávání a touha vyzkoušet jestli budu schopen pořídit lepší fotografie byly obrovské. Nakonec se mi podařilo přemluvit Mirce a po domluvení termínu jsme mohli vyrazit.
Objednání charterové letenky a domluva s bázi ohledně ubytování se pro mne stává standardním začátkem příprav k cestě. Tentokrát ovšem přibyla pro balení mých věcí trochu větší režie ohledně transportu výbavy na focení.
Samotná cesta začala téměř nočním odjezdem do Bratislavy s přestupem na letiště ve Vídni. Při Check-inu ovšem nastala málo vídaná věc. Mirec si sebou na letiště vzal pouze pas partnerky Simony a tím pádem nebyla možnost, aby odletěl hned v pondělní termín se mnou. V letadle jsem se smíšenými pocity přemýšlel, jak daný výlet dopadne. Naštěstí po příletu na mne čekala SMS, že Mirec přiletí druhým spojem další den za mnou.
Ale již k samotnému potápění. Po příletu jsem se dal dohromady se skupinkou Slováků mířících na stejnou bázi i hotel jako já. Po vybalení jsem strávil příjemné odpoledne na samotné bázi a konzultoval program na příští dny. Díky velice dobrým vztahům s místní bází 3WILL, zejména šéfem Milošem Jendrálem a místním divemastrem Mostafou Fathym, jsem se domluvil na speciálním režimu potápění pro testování fotografické sestavy.
První den bylo téměř bezvětří a tak padla jasná volba na lokalitu Abu Dabour. První ponor jsme absolvovali s již zmíněnou skupinkou Slováků. Zažíval jsem příjemné opětovné seznamování s Rudým mořem a jeho prostředím. Navíc jsem neměl téměř žádné problémy s vyvažováním fotografické sestavy. Nenaplnily se totiž mé slabé obavy, ohledně negativního vztlaku pouzdra. Na lokalitě jsme dali standardní dva ponory a já se vracel na hotel s vědomím, že se k hodnocení a vyhodnocení snímků ke mně přidá i Mirec. Ten nakonec přiletěl s druhou polovinou slovenské skupinky, ze které se krom slovenského instruktora vyklubali už jen tři postarší Němci a jeden Švéd. Odpoledne jsme zakončili vodním pólem s legendárním Mircovým míčem NERV. Atmosféra na hotelu byla výborná.
Druhý den byla zvolena lokalita Gebel Rosas. Jedná se o malý opuštěný a značně rozpadlý přístav. Druhá skupinka slovenského instruktora zde prováděla svůj první vyvažovací ponor. My s Mostafou si dali další sadu testování fotoaparátu. Tentokrát jsme ovšem vytvořili separátní dvoučlennou skupinku. Pro velice nadstandardní vztahy jsme se při ponorech střídali u fotografické sestavy. Samotné ponory na této lokalitě byli jen prohlídkou severního a jižního reefu.
Třetí potápěčskou lokalitou byla Marsa Assalaya. Je to příjemná zátoka s polem mořské trávy. I zde je tedy možnost vidět čím dál tím více legendárního Dugonga či obrovské želvy. S Mostafou jsme na první ponor zvolili prozkoumání zátoky přes střed písečného pole s pomalým vynořováním. Bohužel se přes noc trochu zhoršilo počasí, začalo mírně pofukovat a na moři se objevily menší vlny. Nic méně se jednalo o normální hlubší ponor do hloubky okolo 40 metrů. Zde jsme našli krásný korálový pinnacle. Bohužel silný proud a mnoho plovoucího písku navátého z pouště snížilo během výstupu viditelnost. Následkem bylo naše minutí výstupového zálivu a tím odplutí v proudu asi jen pár desítek metrů k jihu. Kvůli těžšímu ponoru jsme volili výstup na plytkém platu, místo snahy se vracet po hladině ve velkých vlnách proti proudu k severu do bezpečí zátoky. Pro mne tohle rozhodnutí znamenalo daň moři, protože můj šort mne nedokázal dostatečně ochránit před ožehnutím od korálů, na které mě nemilosrdně hnaly metrové vlny. Šlo o volbu zda chránit sebe nebo foťák. Po takto nesnadném výstupu nás čekala menší procházka po břehu směrem k ostatním. Pro mé menší škrábance a pro předchozí těžší ponor jsme s Mostafou další potápění vynechali. Náhradou mi bylo popíjení speciálně připravené kávy od místních beduínů.
Čtvrtý den ponorů Mostafa zvolil zátoku Marsa Egla. Toto rozhodnutí bylo ovlivněno i silnějším větrem vytvářející poněkud větší vlny. I na této lokalitě je možno spatřit Dugonga, který jako na předchozím místě využívá tuto zátoku na pastvu na "paloucích mořské trávy". Profil ponoru jsme s Mostafou volili opět s ohledem na možnost nalezení tohoto úžasného tvora. Během prvních minut ponoru jsme pouze pročesávali, pro někoho nezajímavou, písečnou krajinu. Novinkou pro mne bylo jen to, že moře bylo doslova zaplaveno spoustou medůzek. Asi se jednalo o nějaký rozmnožovací cyklus, případně o nadriftování těchto tvorů silným proudem.
Po 40 minutách jsme zahlédli na hladině tvora, kvůli kterému jsem tento ponor prováděli. Bohužel jeho rychlost směrem do zátoky byla příliš velká. Nemělo smysl s ním závodit a my se pomalu smiřovali s tím, že toto zvíře lépe nezahlédneme. Nic méně za chvíli jsme nalezli i velkou želvu a tak jsme ponor vyplňovali pozorováním tohoto zvířete. Po sérii snímků jsme se pomalu vraceli písečným polem.
Po 60 minutách ponoru jsme měli ještě dostatek vzduchu a tak po jednoduché podvodní komunikaci jsem se rozhodli pokračovat v hledání Dugonga. Mostafa vypouštěl ze suchého obleku vzduch a pak ho zahlédl. Konec prvního ponoru jsme tak strávili s tímto krasným plachým tvorem. Snažili jsem se co nejvíce respektovat klid zvířete při jeho krmení.
Já se navíc snažil moc se neplést Mostafovi do záběru. Bylo to krásné a příjemné sledovat tohoto tvora v jeho přirozených pohybech. Po návratu na břeh jsem o svém fotografickém úlovku informovali ostatní účastníky. Jejich druhý ponor dostal jasný plán. My jsme v druhém ponoru pouze zkoumali korálový útes.
Na pátý den potápění byla zvolena sice placená, ale velice pěkná lokalita Abu Dabab. Jedná se o širokou zátoku s krásným severním reefem. Hlavní atrakcí jsou ovšem obyvatelé písečného středu plného mořské trávy. Osobně jsem zde ještě nezažil ponor, na kterém bych neviděl větší pasoucí se želvu. Samotný první ponor byl tedy klasický, středem písečného pole do 10m a poté zpět proti svahu. Jistota spatření želvy se opět potvrdila. Dále jsme našli dvě hejna perutýnů lovících na utopených odpadkových koších. Ke konci ponoru jsem ve skrytu doufal i ve spatření Gitar sharka, ale tolik štěstí jsem tentokrát neměl. Místo toho mi tato lokalita připravila jiné překvapení. V asi metrové hloubce bylo zážitkem sledovat hejno lovících sépií. Druhý ponor jsme provedli na severní hraně zátoky. Zde je jeden z nejhezčích útesů v oblasti s množstvím ryb všech možných druhů. Hned na začátku ponoru nás přivítala muréna na čistící stanici. Po menších problémech s foťákem se mi snad i podařilo pár jejích snímků. Při cestě zpět jsem měl zase premiéru s chobotnicí. Je to překvapivé, ale skutečně jsem ji ještě před tím ve vodě neviděl :-D.
Předposlední lokalitou jsme zvolili opět Gebel Rosas. Důvodem bylo i to, že "slovenská skupinka" se vydala na ponor k vraku Salem Expres. Mostafa tento den vynechával. Díky tomu jsme se dostali do skupinky jiného divemastera s nezkušeným polákem, pro něhož se jednalo o první ponor po dosažení základní licence. Šlo tak o velice jednoduchý první ponor omezený spotřebou vzduchu zmíněného polského turisty. Druhý ponor jsem si mohl dovolit jen ve dvojici s Mircem. Já si tak odbyl svou "divemasterskou" premiéru. Ponor byl i přesto kontrolován z menší hloubky standardním divemasterem.
Poslední den se opět trochu umoudřilo počasí a tak volba lokality byla jasná Abu Dabour. Oba ponory jsme absolvovali s německým zbytkem slovenské skupinky. První ponor byl naplánovaný jako hloubkový s maximální hloubkou 42 metrů. Ponor byl velice pěkný a sledovat padání dna hlouběji a hlouběji bylo nádherné. Radost mi jen trochu pokazilo závodnické chování zbytku skupiny v nejhlubším místě. Bohužel někdo má rád hloubkové rekordy. Podle mne při sledování podvodní krásy o ně vůbec nejde.
Druhý ponor byl krásným rozloučením s touto výpravou. Plavali jsme na severní stranu zátoky a pozorovali krásu zdejšího útesu. Před koncem ponoru jsme i proplouvali místní jeskyňkový systém. Na úplném konci ponoru se před mým buddym Ďoďem objevil plovoucí torpédo rejnok. Bylo úžasné sledovat tohoto tvora jak si plaval kolem nás a potom jak se v písku zahrabal tak, že okamžitě splynul s okolím a zmizel. Foťák v té době byl však již s Mostafou na břehu a pro mne to znamenalo jediné. Vynořit se na hladinu a signalizovat Mostafovi, že potřebuji předat foťák. Takto vyzbrojen jsem se vrátit dolů. Fotky jsem ovšem nesmyslně přepálil a tak jen zůstalo snad velice zajímavé video. I tak to bylo příjemné rozloučení.
Co napsat závěrem. Krásné potápění, trochu rozpačité nastavování foťáku a tím dost nekvalitní fotky, standardní služby centra 3will, dobré jídlo i ubytování. Trochu nadplán byla určitě jen manželská postel, kterou jsme museli s Mircem sdílet, i pár Mircových smolných okamžiků, jako bylo porouchané ovládání okýnka na Mostafově autě či zamknutý hotelový trezor tak, že nešel otevřít. Celkově jsem zase v tomto potápěčském místě viděl nové věci a určitě se sem budu rád vracet. Letos byla jen škoda, že pobyt nebyl na delší dobu a neproložili jsme ponory ze břehu nějakým výletem na lodi. Snad příště.