Podzimní putování spíše na lehko a v pohodovém stylu.
Výjezd z Vyškova kolem šesté a na pohodu přes Buchlovské kopce na Trenčín a Žilinu. Po zprovoznění Považské Bystrice úplně pohodová cesta.
Pro nástup na hlavní hřeben zvoleny Jánošíkovi Diery. Jednoduše příjemně nastoupaná výška po modré turistické značce jen trochu zkalená davy svátečních turistů v polobotkách. Výstup na malý Rozsutec jsme tentokráte vynechali, ale hřebenovku na Velký Rozsutec už jsme si ujít nenechali.
Během dne se krásně vyčasilo a z Rozsutce byly opravdu krásné výhledy. Po trochu náročném sestupu do sedla Medziholie jsme udělali největší chybu v rozhodnutí a to, že jsme náročnější výstup na Stoh po hřebenové červené vyměnili za traverz po žluté značce. Tolik bláta na chodníku, brodění špíny a podobně jsem si zažil naposledy v mlžném pralese v Peru :-).Kdo by se někdy po této zkratce chtěl vydat dejte si poradit nestojí to za to. Nakonec se nám ale podařilo se probrodit a pokračovat v pěkném počasí na Polodňový Grůň. První pěkný i když bohužel notně problácený den jsme zakončili na chatě pod Chlebom. Zde jako klasicky příjemná obsluha i prostředí.
Druhý den již z trochou únavy jsme pokračovali dál po hřebenu na Velký Kriváň. Bohužel se přes noc se trochu zatáhlo a pomalu začínalo i nabírat k dešti. Naštěstí se ale žádná voda z nebe nespustila. Pro fotografa to bylo trochu horší zamračené počasí, ale podzimní barvy borůvčí a listnatých stromů už krásně oborvovali svahy i vrcholky hřebene. Po výstupu na Pekelník jsme se v sedle Bublen rozhodli pro sestupovku po zelené značce přes Hole do Bránice. Příjemný, i když na Malou Fatru obvyklý, příkrý návrat k hlavní cestě. Trochu zklamání, že předpokládaná osada Bránice není nic víc než chatová oblast a zastávka autobusu.
Celkově tedy klasika na Malé Fatře Příkré svahy, pěkné výhledy a na stehna a kolena likvidační sestupy.