Trochu divoký pracovní konec února a začátek března konečně nahradila zase nějaká akce.

Pro začátek jarní sezóny jsme naplánovali lehké ferratové cesty v národním parku Hohe Wand. Sraz byl naplánovaný tradičně v Bratislavě a díky blízkosti lokality nebylo potřeba nijak extra spěchat. Neuvěřitelnou událostí se stalo to, že jsem na místě srazu byl jako první a tak jsem si poprvé vyzkoušel jaké je to čekat na ostatní.

Po příjemné cestě a za pěkného počasí jsme se dostali na místo. Škodou byla jen nedomluva, která způsobila, že jsme neměli přesné mapy a místa na výstup.

Po malé dohodě jsme si zvolili prohlédnutí začátku HTL Steigu. Tato ferrata ve mně vzbudila vzpomínky na můj její první výstup, který jsem absolvoval se Sabatem. Tentokráte však byla ferrata označena jako uzavřená a tak ani teoreticky nebylo možné uvažovat o rozdělení skupinky na výkonnostní družstva (nakonec jsem rád, nechal bych se asi přemluvit a nikdo neví co by dělalo pochroumané rameno).

Jako výstup tedy byla zvolena lehká Vollerin ferrata, kterou jsme před tím s Petrem použili jako sestupovou. Tato cesta označená jako A není vůbec těžká a je téměř bez jištění.

Kousek před koncem jsme tedy odbočily na B variantu výstupu označenou jako Frauenluckensteig. Podle serveru http://www.bergsteigen.at jsem se těšil na zobrazený výstup komínem. Zklamaním ovšem bylo to, že samotná cesta měřila 25 m (jsem si nevšiml na zmíněných stránkách kde je délka uvedena). Vlastně se jednalo o malý nástup do jeskyňky a poté asi 15 m žebřík výstupovým komínem.

Myslím si, že celá skupina byla po výstupu zklamaná podobně jako já a tak se brzo zrodila dohoda o sestupu a opětovnému výstupu další ferratou.

Sestupovou cestou byla zvolena ferrata Leitersteig. Trochu adrenalinu přineslo rozhodnutí sejít na začátku pásu lesa ze značeného chodníku a pokusit se na další nástup na stěně traverzovat. Po několika minutách a menších problémech se to ovšem povedlo a myslím, že ušetřený čas a trocha sil přišla vhod.

Druhý výstup na masiv Hohe Wandu jsme absolvovali ferratou Hanselsteig.Již při příchodu vypadala jeskyně, kterou cesta procházela úchvatně. Zklamáním pro mne bylo, že až po jeskyni se šlo bez lezení jen příkrým turistickým chodníčkem.

Samotná cesta byla opět kratší a pohodová, ovšem s velice pěknými výhledy. Jeden komínový žebřík byl také velice zajímavý, neboť byl zajímavě vyosen do pravé strany a pohyb po něm nebyl zrovna přirozeným.

Co závěrem no asi tohle. Z mého pohledu nejde ani tak o technické cesty a označení ferrat v Rakousku jako A případně B nepovažuji již za nic těžšího než turistické chodníky v sousedním Slovensku. Dané lehké chodníky nepřináší delší fyzické vypětí a jedná se tedy spíše o procházkové tempo než o sportovní výkon. To ovšem nic nemění na krásné přírodě a pěkných výhledech či zajímavých částí výstupu.