16.7. Neděle
Od rána prší a tak jsme se rozhodli zůstat v městečku a obsolvovat jen procházku v dešti. Příjemné bylo i to, že jsme se dohodli na dospání. Městečko Samokov je ospalé maloměsto. V dešti hledáme centrum a nacházíme asi hlavní třídu a muzeum. Restaurace v centru nebudila svým zakouřeným prostorem důvěru a tak jsme se vydali na cestu zpět k hotelu a doporučeným resataoracím. Trochu náhodou jsme tak nalezli místní tržiště a mohli si tak nakoupit nejen maliny a borůvky, ale i nějaké cukroví. Po malém prozkoumání nábřeží jsme zamířili do doporučené “mechany”. Porce byly obrovské a pro některé nebylo možné je dojíst (jehněčí pánev, masový talíř pro dva). Odpoledne jsme strávili hraním společenské hry DIGIT a po palačince na večeři zamířili spát(ne hned ještě byl rozhovor s průvodcem Tomášem o Scrum).

17.7. Pondělí
Ranní shon se stal standardem (jen ironie i vstávat na 8 hodinu na snídani je pro mne těžké). Po snídani jsme vyrazili autobusem pod Rilská jezera. Na chatě “pionirskaja” necháváme autobus a kola a míříme tereními auty pod lanovkou k chatě “rilská jezera”. Výjezd terením autem byl zážitek, který se bude jen těžce opakovat. Vidět co dokáže vyjet terénní auto v reálu bylo zajímavé a ne z dřívější zkušenosti nepŕedstavitelné. Bohužel počasí nebylo na nás až tak vlídné, tak sice bez deště, stoupáme k jezeru Ledvina za husté mlhy. Jednotlivá jezera a výhledy nám místo reálného pohledu nabídli jen fotografie na orientačních tabulích. Po několika kilometrech dáváme oběd na chatě “sedum jezer” a vracíme se zpět k dovozu terénním autem ke kolům. Sjezd terénním autem na místě spolujezdce je k nezaplacení. Po přípravě kol jsme se vydali nejdříve sjezdem k určené etapě. Pár stoupání a dostali jsme se na hřeben. Chápu že orientace zde je špatná stejně jako značení, přesto si myslím, že investovat na začátku sezóny trochu peněz na zaznačení pro průvodce by mohlo dát smysl( i když těžko říci čím by se na neprojetých loukách dalo značit). Trocha bloudění trocha přenášení, ale odměnou bylo stádo volně se pasoucích koní. Trochu náročnější sjezd a hodně neudržovaná asfaltová cesta do vesničky Govedartsi. Zde příjemný penzion a pastýřský salát na večeři. S pomalu se blížícím západem pak cesta na hotel a večer sauna.

18.7. Úterý
Výjezd na rilsky monanster. Po troše diskusí jsme nakonec s Ivou zvolili místo cyklo začátku pěší prohlídku poustevny místního mnicha Ivana Rilského. Po kratičkém pochodu jsme si prohlédli poustevníkovu jeskyni a prošli jeskynním komínem(pro očištění svědomí). Poté krátkou turistickou stezkou k autobusu. Tam jsme vzali kola a jeli na prohlídku kláštera. Pŕed samotnou prohlídkou jsme si dali oběd (pstruha) a zkusili natočit dronem nějaké záběry. Klasicky na mne přišla ostraha a let byl ukončen dřív než jsem potřeboval. Samotný klášter je velice zajímavý a stojí za návšťevu. Centrální kostel je omalován křesťanskými výjevy a kontrastuje s okolními uzavřenými budovami. Je vidět, jak se památka opravuje a je častým místem turistů což trochu snížuje génius loci tohoto místa. Po trochu náročnějším sjezdu, co se výkonu týká, protože jsem si trochu zašlapal, jsme přejeli do vesničky Stob. Zde se nachází přírodní skalní útvary Stobské pyramidy. Já se opět místo výstupu pokoušel o filmování dronem. Po nakládce kol jsme se autobusem přesunuli do nového hotelu v městečku Bansko, nástupního místa pro pohoří Pirin.

18.7. Středa
Autobus nás vyvezl zpět na Rilské pohoří k přečerpávací přehradě Belmeken. Cestou místní trhy ve vesnici Jundola. Prodej místních produktů kazil jen na prvním stánku prodsazujíci se čínské šunty. Po kávě a nákupech jsme vyrazili vzhůru k přehradě. Moc pěkné místo jak stvořené ke sportování. Spousta trénujících běžkařů, silničkářů a bikerů. My dali okruh okolo i s pokusem natáčení dronem. Poté následoval sjezd po silnici zpět do vesničky Jondula a pak po místních muslimských vesničkách zpět do Banska. Cestou svítilo sluníčko, přesto nebyl problém s členitostí trasy. Provedl jsem další dva pokusy o natáčení dronem a po celodenní trase jsme se po 94km dostali zpět do hotelu. Bylo zajímavé sledovat život ve vesnicích kde se stále spoléhá na to co člověk vypěstuje či co zabezpečí dobytek než aby obyvatelé čekali na státní pomoc. Velice skromné podmínky jsou ovšem pochopitelné. Nepříjemné bylo spálení rukou a kolen.