Hanka našla trasu, která podle původního plánu měla obnášet jen silniční přejezd po břehu jezera k městečku Malcesine, poté použití lanovky na vrchol Monte Baldo a jednoduchý sjezd západní stranou masivu zpět do Rivi.

Přes větrnější počasí byla první část po příbřežní silnici příjemnou projížďkou. Na úzké cestě, ale bylo potřeba dávat pozor na kolem jedoucí auta.

Samotné městečko Malcesine na mne působilo příjemným turisticky ospalým jižním městečkem. Při čekání na lanovku jsme si i udělali procházku po městečku včetně prohlídky místního hradu. Svezení lanovkou bylo velice příjemné a podle počtu turistů s koly, bylo jasné, že tuhle možnost výjezdu volí spousta lidí. Na horní stanici lanovky jsem měli trochu problém se zorientovat a na oblém hřebeni identifikovat hlavní vrchol.

Po nezbytné vrcholovce na Monte Baldu jsem se pak vydali cestou dolů. Sjezd na trekových kolech byl poněkud náročnější a zejména Hanka bez odpružených vidlic si užila své. Naštěstí se, ale ale trochu rozbitější šotolinová stezka se po chvíli změnila na konfortnější asfalt. Po tomto sjezdu následoval menší výšlap po silnici k sedlu s hotýlkem.

Zkoušel jsem nasadit větší tréninkové tempo a ujet skupince starších turistů co nás pronásledovala. Celkem se mi to dařilo, jen jeden ze skupinky mi zůstával stále několik metrů za zadním kolem. Přes enormní úsilí se mi podařilo "vrcholovou prémii" vyhrát. S posledními zbytky sil jsem, ale sledoval, že daný cykloturista celou dobu používá výdobytek techniky v podobě elektrického kola. Začal jsem pomalu litovat vyplýtvaných sil. Po krátkém odpočinku jsme udělali velkou chybu a to že jsme se nechali přemluvit od Hanky k tomu, že nepoužijeme MTB stezku, ale pojedeme dál po silnici.

Sjezd ze sedla byl nádherný a průjezdy malými tunely příjemné. Samotná délka trasy se ale hodně protáhla. Během zbytku dne jsme střídavě sjížděli a opětovně vyjížděli další a další kopce. Scenérie byly krásné, ale spíše než na náš typ kol to bylo na silničku či spíš motorku. Navíc se nám podařilo i trochu zabloudit. Vinu jsme ovšem hledali ve velmi špatném způsobu značení tras. Prostě Česko je v tomto asi jednou ze světových velmocí a jsem zvyklý až na moc velký standart.

Ke konci trasy jsme opět použili cyklostezku tentokráte vedoucí vinicemi. Tato část nám zase vlila trochu energie do žil při posledním úseku vedoucím podél silnice.

Celkově to byl pěkný cyklistický výlet, jen jsme měli předem počítat s takovou zátěží. Do kempu jsem minimálně já přijel dost zničený a unavený. Navíc díky ostatním obyvatelům kempu jsem se přes noc ani moc nevyspal.