18.8.2018 (Windhoek)
Noc v letadle jako vždy zanechá člověka úplně rozlámaného. Trocha čekání na vstupu (imigrační jako Egypt). Poté čekání na auto (obrovské a to není to expediční). Přejezd do města, ubytování v apartmánu a prohlídka města. Steak a nakupování a celo odpolední spánek. Trocha plánování.

20.8.2018 (Windhoek) Ráno po snídani jsme se opět vydali do města. Prohlídka muzea železnic a příjemný rozhovor s průvodcem. V muzeu na mne zapůsobila atmosféra německého či pro mne rakouského vlivu. Vidět opět kartonové lístky jako znám z dětství byl návratem o několik let. Člověk si uvědomil na kolik let nás zastavil komunistický režim. Po obědě v italské restaoraci. Jsme vyrazili pro expediční auto a poté na letiště vrátit auto dosavadní. Velkou kaňkou výletu byla mnou sražená antilopa při návratu do města. Auto musí ráno prohlédnout v půjčovně, ale snad nebu problém s jedním uražený kouskem plastu u levého předního kola. Celý večer jsem z toho nebyl nijak nadšený... a po sbalení nás další den čekal přesun no Ai Ais.

19.8.2018 (Daan Viljoen)
Ráno snídaně a odjezd do nákupního centra. Poté odjezd do národního parku Daan Viljoen. Hned za branou jsme viděli žirafy a zebry. Poté jsme se vydali na 9km trek. Bohužel zde jsme nepotkali, žádné zvíře. Krajina byla ovšem trásná a výhledy stály to to. Krátké prolétnutí dronem ovšem v prudkém slunci nebylo vidět na display. Ke konci tůry se u mne už dostavovala únava i osmahnutí sluncem. Restaurace a jídlo u bazénu přišla tedy vhod. Poté co jsme dopozorovali divoké prase jsme se vidali na projížďku autem. Jak říkal Peťo prtoč šlapat, když můžeme vidět vše z klimatizovaného auta. A skutečně z auta jsme poté viděli několik žiraf, pakoňů či antilop. Den jsme končili se západem slunce a scenérie stála za to. Ve Windhoeku již jen večeře koukání fotek a psání blogu :)

21.8.2018 (Windhoek - Ai Ais)
Po vydatné snídani jsme vyjeli do půjčovny na kontrolu auta. Naštěstí se potvrdily jen prasknuté plasty a my tak mohli vyrazit na nejdelší přejezd. Na celkem 720km jsme poznali spoustu přírodních scenérií. Od vysokohorské savany s ubývajícími stromy přes začátek Kalahari pouště až po savanu téměř bez stromů či keřů směrem k cíli v kaňonu Fish river. Skoro každých pár kilometrů se okolní příroda měnila. Cestou jsme potkali i tlupu opic či ke konci pár gazel různých druhů. Velkou kaňkou byla ovšem zastávka v Keetmanshoopu. Po natankování jsme zajeli do města k výběru v automatu a já byl opravdu rád, že jsem seděl v uzamčeném autě. Místní nevypadali vůbec přivětivě a dva umívači skel se hádali o nás jako o zákazníky. Chudoba toho místa byla asi největší co jsem na svých cestách zažil a snad i poprvé jsem měl pocit, že být okraden nemusí být tak těžké. Po dlouhém celodenním cestování jsme se dostali do cíle kde jsme si užili naše kempinkové vybavení. Peťo udělal skvělou kotletu na grilu i v popelu pečené batáty. V kempu po západu slunce krásně svítil měsíc a zářily hvězdy.

22.8.2019 (Ai-Ais Fish River Cannyon)
rocha ranní zimy v lehkém spacáku, ale nakonec mne ze stanu vytáhla slanina s fazolemi od Petera. Zabalili jsme auto a vydali se prohlédnout si kaňon. Z nezjištěným důvodů se auto vůbec nechtělo rozjet a výjezd z kempu do kopce se nedařilo téměř zvládnout. Po zvednutí kapoty a proklepání všeho možného se auto napodruhé rozjelo již na 100%. Po klikaté a prašné cestě jsme testovali následování dronem a po pár desítkách kilometrů různorodou krajinou jsme dojeli k vyhlídce na kaňon. Srovnání s grand conyon v Coloradu je namístě jen je štestí, že na tomto místě je velice málo turistů. Spousta focení i předjíždění mezi vyhlídkami. Krásný uvolněný den plný klidu. Jaký rozdíl oproti večernímu klidu zkaženému idioty z Itálie vyřvávající celou noc.

23.8.2018 (Ai-Ais)
Noc plná Italského povyku neskončila klidným ránem, poněvadž hlučný skupinka se valila do Safari busu již před svítáním. Zkazili pobyt asi nejenom nám. Po snídani jsme rozvážňe a pomalu balili věci na krátkou tůru až vznikl první menší konflikt s náznakem ponorky. Kousek za kempem směrem dál do kaňonu je malá snad ani ne přehrada. Dále jsme pokračovali vyschlími částmi řečiště hlouběji do Fish River Canyon. Asi po dvou kilometrech jsem provedl oblet dronem a poté jsme se zase vraceli zpět. Klidnou a zajímavou přírodní scenérií narušovali jen američtí či jihoafričtí studenti. Cestou jsme viděli spoustu živého od opic, různých druhů ptáků, ještěrek, krajty utíkající pod kameny až po zvědavého asi psouna. Viděli jsme i spoustu stop možná i levharta či geparda, ale zvířata přímo není moc šance zahlédnout. Odpoledne jsme zakončili odpočinkově v bazénu a návštěvou restaorace. Oryx jak je uvedeno na jídelním lístku byl výborný a připomínal asi jelena či daňka. Večer bylo zase pečení v popelu, upravování fotek a trocha předběžného balení na zítřejší přesun. Jedna čtvrtina byla pomalu za námi.

26.8.2018 (Little Sossus campsite - Naukluft - Little Sossus campsite)
Nad ránem mi byla zase zima(je potřeba skutečně dobrý spacák) a nechtělo se mi vůbec ze stanu. Nakonec mne vylákalo až sluníčko. Po snídani jsme se přesunuli do národního parku Nakluft kde jsme po kávě zajeli na parkoviště a nástupní místo na 10km tůru. Nejdříve se stoupalo na hřeben a poté sestupovalo vyschlým řečištěm zase zpět k autu. Spousta focení, létání s dronem a natáćení na GoPro. Pak jen přesun zpět do kempu, kde jsme využili volné pozdní odpoledne k praní a přípravě timelapse měsíčního úplňku. Poté následovalo balení zpracování materiálů a nabíjení. U počítače jsem zůstal sám, ale domníval jsem se, že příprava dokumentárních materiálů byla potřeba už na místě. Na třídění fotek pod hvězdnou oblohou už jsme neměl sílu a šel spát.

27.8.2018 (Little Sossus campsite - Namib Naukluf Lodge)
Noc plná větru při změně počasí i rychlé noční sklízení prádla. Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat a tak jsme vyrazili k dunám až po východu slunce. Cesty jsou zde daleko rozbitější daleko větším provozem. Větrné počasí setrvalo celé dopoledne a tak nás Sesriem přivítalo menší písečnou bouří. Po zaplacení permitu mne překvapila asfaltová silnice kolem duny45 až téměř k nejvyšší duně této oblasti Big Daddy Dune. Tu se muselo projet kousek písečnými podkladem a my zapadli v momentě, kdy jsme chtěli podhustit pneumatiky. Jedno z místních taxi pro turisty bez 4x4 aut počkali zda vyjedeme, ale po upuštění kol a odhrabání už to bylo relativně v pohodě. Ještě za písečného oparu a ve větru jsme se vydali na tůru k určené duně. Cesta plná písku v botách se trochu podobala prošlapání čerstvého sněhu v horách. S končícím dopolednem pomalu ustával i vítr. Nakonec se vše otevřelo na krásné výhledy. Po seběhnutí po svážnici jsme fotografovali mrtvý les. Kaňkou bylo jen chování některých turistů. Po přejezdu k druhé duně s názvem Máma Dune jsem nachvilku nechal proletět dron a po krátké zastávce na jednu fotku u duny45 jsme se vydali po rozbité cestě do večerního ubytování. Zde nás překvapil ochočený springbok a spousta “chipmanků”. Po výborné barbeque večeři a po pokecání s německými turisty jsme se uložili k zaslouženému spánku.

28.8.2018 (Namib Naukluft Lodge)
Strávili jsme noc v příjemném prostředí a po snídani se vydali na domluvený výlet s místním manažerem Kaiem na Zebra trail. Bohužel bylo tak větrné počasí, že zvířata byla někde schovaná, přesto se jednalo o velice pěknou procházku s komentářem nejen o zdejší přírodě. Po krátkém odpočinku jsme se vydali na doporučenou cestu autem na náhorní plošinu Naukluft. Písčitokamenitá cesta se těsně před hlavním stoupáním změnila na dlážděnou. Na vyhlídce v polovině těchto krásných serpentýn Peter kontroloval zadní kolo a my museli měnit kolo. Spousta problémů (dotahování šroubů po pár km či návrat pro zapomenuté dřevo pod hever), ale nakonec jsme mohli pokračovat v cestě. Na náhorní plošině jsme zahlédli malé stádo zeber, několik opic křižující cestu či pár prasat bradavičnatých. Překvapila nás i velká vodní nádrž se spoustou vody. Po příjezdu jsme se pokusili s Kaiem natočit a nafotit dronem nějaké záběry Lodge. Vážně jsem uvažoval o strávení jara zde s možností vidět rozkvetlou savanu po deštích. Dlouhý večer jsme strávili diskusí na baru o všech možných věcech.

4.9.2018 (Usakos - Erindi Camp Elephant)
Po lehké snídani jsme vyprali pár maličkostí a čekali na zprávy ze servisu. Kolem půl jedenácté přijel Jan a ukazoval nám poškozené ložisko zadního kola. Oprava měla trvat do brzkého odpoledne. Při této příležitosti jsme si nechali doporučit další cíl cesty. Podle Jana jsme neměli prohloupit s Erindi parkem jakož z místem, které on sám má moc rád. Kde jsou u napájecího jezírka vidět sloni či nosorožci. Poté co Jan zase odjel do servisu jsme se vydali na procházku po Usakos. Malé ospalé městečko s jednou hlavní silnicí jsme prošli během chvilky. Dále jsme zamířili asi do jediné restaorace v tomto místě. Peter měl trochu problémů se svou netypickou objednávkou a tak jeho steak byl připraven dobře až na potřetí. Já si dal na odlehčení Fish&Chips a ještě poté dojídal kousek steaku po Ivce. Po obědě jsme se vrátili na prázdnou lodge a čekali na výsledek opravy. V okamžicích kdy jsme už nepočítali, že by jsme vyrazili jinam se objevil Jan s autem. Vše mělo být opraveno, a tak podle něj neměl být problém přejet do Erindi ještě za světla. Po zaplacení oprav jsme tedy řídil směr sever. Bohužel nás obě navigací navedli na starou již uzavřenou příjezdovou cestu a tak jsme přijížďeli poslední úsek po západu slunce azyl do nočních podmínek. Jel jsem maximálně 60km/h as ostražitostí protože jsme potkali u cesty spoustu života od antilop až po žirafu. Do brány soukromého parku nás po půl osmé vpustila ozbrojená stráž, která nás varovala před možností střetu se slonem. Otevřenou recepci jsme stihli tak tak před osmou. Po rychlém zaparkování auta jsme vyrazili na pozorovatelnu u jezírka právě na příchod slona a později nosorožce. Bylo nádherné pozorovat zvířata z několika metrů v jejich přirozeném prostředí. Škoda jen, že někteří jiní návštěvníci neumí respektovat přírodu. Plní zážitků jsme poté jen připravili stany a zalehli ke spánku. Po jedenácté kemp pomalu utichl od zvuků lidí.

5.9.2018 (Erindi Camp Elephant)
Po studenější noci následovalo pomalejší vstávání. Místo snídaně jsme vyrazili opět na pozorovatelnu u jezírka. Zvířata pozvolna reagovala na zklidňující se kemp a tak jsme jich opět viděli spoustu. Několik zeber, pakoňů či různých druhů antilop. Nebylo nic příjemnějšího než strávit dopoledne sledováním přírody. Před obědem jsme objednali projížďku po národním parku v otevřeném “autobuse”. Po vydatném obědu jsem šel na chvíli spát, ale ani za hodinku mne přišla vyzvednout Ivka s tím ,že k jezírku míří žirafy. U jezírka na nás ale čekalo zvířat více. Dva sloni, tři krokodýli, tři hroši, a několik pakoňů. Bylo opět nádherné sledovat všechna tato zvířata. Fotek se nadělalo spousta s očekáváním dlouhého třídění. Po odchodu slonů a žiraf jsme se zašli připravit na večerní vyjížďku. Samotná projížďka byla velice zajímavá včetně zastávek u různých zvířat a povídání o nich. Poslední hodina se odehrávala ve snaze vystopovat krále zvířat. Nakonec se krom divokých psů podařilo najít i lva samotného. Bohužel světelné podmínky už nedovolily kvalitní fotky, i když jsme zastavili skutečně jen pár metrů od odpočívajícího samce. Po dojezdu zpět do kempu jsme objednali ranní exkurzi a prodloužili pobyt o jednu noc. Rozhodnutí zda využít guida pro natáčení dronem jsem nechal na další den. Den jsme ukončili steakem připraveným od Petera. Byli jsme nadšení z celého dne a jen těžko si mohli představovat co nás bude čekat v Etoshi.

6.9.2018 (Erindi Camp Elephant)
Při pocitově teplejší noci jsme nemohl asi od čtvrté hodiny znovu usnout, a tak vstávání na stopování vyjíždku nebylo až takový problém. Snídani jsme se rozhodli přesunout po návratu. Francouzský průvodce Bart nás dovybavil ponchem, protože v nekrytém land Roveru byla skutečná zima. Čekala nás mrazivé projížďka s hledáním geparda. Pomalu se probouzejí příroda a dlouhý přejezd. V autě byla skutečně velká zima způsobená větrem při jízdě bez předního skla. Měli jsme velké štěstí, že nám cestu nezkřížila žádná rodinka nosorožců černých. Na konečné dohledání byla použita vysílačka zaměřená na obojek jednoho ze samců. Po chvilce projíždějí jsme ho našli odpočívajíciho pod keři. Následovalo pořizování spousty fotek. Cestou k této krásné kočce i cestou zpět jsme viděli i spoustu ostatní spárkaté zvěře či supy nebo pštrosy. Po dovezení na recepci jsme ještě zašli ke kempovému napajedlu, kde jsme uviděli opice, springbooky či stádo zeber. Po obědě jsem ztrávil čas přípravou večerní self-drone prohlídku. Odpolední kontrola napajedla před odjezdem ukázala, že předchozí den jsme měli více štěstí, protože krom hrochů tam moc zvířat nepřišlo. Na podvečerní dronování jsme jeli z průvodcem Mattem a řidičem Peterem. První Angličan druhý Namibijec. Do hor k napajedlu nás opět vezl landrover podobný tomu z rána. Po průletu kolem hor a natáčení follow módu jsme zbytek vyjížďky ztrávili pozorováním velkých zvířat. Začalo to dvojicí žiraf. Poté jsme objevili dvojici lva a lvice a u nich jsme ztrávili focením spoustu času. Nakonec už po západu slunce jsme viděli kolem našeho auta asi v metrové vzdálenosti procházet slona. Prostě perfektní průvodci co nám ukázali krásu zdejší přírody. Zpět jsme zažili opět trochu chladného větru při příjezdu za tmy. Večer jsme zakončili večeří od Petera a usnul zaslouženým spánkem. Bylo toho dost a bude spousty fotek. Velká pětka(lev, slon, žirafa a gepard) za jeden den.

9.9.2018 (Waterberg - Otjiwarongo - Etosha Okaukuejo)
Na dlouho poslední noc v teplé posteli jsme si užívali co možná nejdéle. Pak už jsme si s Ivou zašli na snídani a poté po krátkém sbalení jsme vyrazili směr Etosha. Po cestě jsme ještě dokoupili pár drobností v Otjiwarongu a rozhodli se pro návštěvu krokodýlí farmy. Prohlídka asi na 15minut s ne příliš ochotnou průvodkyní, ale stálo to za návštěvu. K obědu v místní restaoraci jsem vyzkoušel krokodýlí maso. Něco jako ryba v konzistenci vepřového. Příjemná chuť a asi i zdravé. Po této zastávce jsme se už vydali směr Etosha. Očekávání byla veliká. U brány jsem nahlásill dron a ten byl zapečetěn proti vzletu. Hned na kousku cesty ke kempu za branou národního parku jsme viděli stádo zeber, žirafu a několik gazel. Oproti Erindi je vidět, že kempy jsou tu spíše na masovou turistiku a že se ocitají ve státních rukou. Stejně jako na Waterbergu je až příliš vidět končící sezóna a státní plat bez přílišného snažení. Po zaparkování jsme se šli podívat na místní vodní napajedlo. V odpoledních hodinách zelo prázdnotou a tak jsme se vydali na průzkum kempu a objednání odpoledního Safari. Cestou zpět do stanu jsme byli zkontrolovat znovu napajedlo. Do západu slunce přišel jen jeden springbok a po něm asi 5 žiraf. Po západu se ale začali dít věci. Nejdříve jeden samec slona a jeden nosorožec. Po jejich odchodu většina pozorovatelů odešla, ale následovalo asi 40 hlavé stádo slonů a další 3 nosorožci. Byla to krásná podívaná i když jen v tričku dvě hodiny po západu slunce byla velká zima. Po odchodu těchto skupin zvířat jsme s Ivou rychle zamířili do spacáků. Jaké zvířata mohla ještě přijít jsme raději neřešili. První večer v Etosha ukázal, že zde to nebude o službách, ale jen a jen o zvířatech.

10.9.2018 (Etosha Okaukuejo)
Přes noc naštěstí nebyla taková zima, i když jsem teda měl na sobě obě bundy i spacák. Na snídani Iva udělala vajíčka na slanině a odstartovalo další den. Po jídle jsme se přesunuli k napajedlu a strávili zde celé dopoledne. Skoro všichni z kempu vyjeli auty pryč a my byli rádi, že scény střídání zvířat jsme mohli sledovat v komornější atmosféře. Vystřídaly se tu snad všechny skupinky býložravců krom žiraf. Spousta springboků, zeber, kudu, pakoňů, plus dvojice šakalů. Proběhla spousta focení i pokus o timelapse. Po obědě zpetŕeném krmením místního chipmonka jsme na chvilku oddechli před Safari vyjíždkou. Po možnosti srovnání s Erindi nás přístup zklamal, navíc jsme nepozorovali žádné z větších zvířat. Projížďka po místech které jsme měli naplánované na další dny. Pro mne bylo alespoň dobré všimnout si jak se po parku pohybovat autem a jak reagují zvířata. Po večeři připravené Peterem na grilu jsme zase zašli na večerní představení slovního stáda u napajedla. Opět nechyběl nosorožec jen tentokrát zbytek druhů zvířat nahradila smečka lvů. Bohužel světelné podmínky nedovolily žádný kvalitní záznam. Po odchodu slonů jsme místo dalšího pozorování zvolili spánek.

11.9.2018 (Etosha Okaukuejo - Etosha Halali)
Další chladnější noc jsme zvládli, i když nás ze spánku během noci rušilo asi sloní troubení. Po snídani jsme opět vyrazili k místnímu napajedlu a celé dopoledne strávili pozorováním. Na jednu hodinu jsme se dohodli ba odjezd směr další kemp v Etoshi Halali. Po cestě jsme zkusili objet ostatní napajedla mimo kempy, ale krom jednoho, kde byla skupinka slonů jsme viděli maximálně malou skupinku zeber. V kempu po zaparkování a lehké večeři jsme vyrazili na místní napajedlo. O hodně menší se západem slunce nabízelo jen skupinku “perliček”. Se soumrakem nejdříve dorazily houfy ptáků a po začátku doplňování vody se objevili sloni, nosorožci, hyeny, šakali. Během tří hodin jsme mohli sledovat koloběh vztahy a ostražitost jednotlivých druhů i jedinců. Po “nočním filmu” jsme spokojeně ulehli do spacáků.

12.9.2018 (Etosha Halali)
Asi přichází jaro a oteplení. V noci bylo již příjemně bez zimy. Ráno jsme si dali lehkou snídani a vyrazili k napajedlu. Podobné střídání zvířat jako tomu bylo předchozí dny. Jen springbooky v počtu vystřídaly impaly. Po dopoledni plného focení a sledování jsme po obědový čas věnovali nabíjení a přesouvání fotek. Odpoledne jsme při čekání na nabití baterií sledovali několik vzdušných tornád. Kolem třetí jsme vyrazili na bazén. Voda neohřívaná, a tak první okamžiky byly chladné, ale nakonec příjemně osvěžující. Zaplavali jsme si asi dvacet minut a po oschnutí jsme vyrazili na lehkou večeři k autu. Dobookovali jsme předposlední noc v Namibii a vyrazili opět k napajedlu. Při příchodu se už kolem vody pohybovala samice s mládětem nosorožce. Nakonec jsme viděli dohromady sedum nosorožců a opět velké stádo slonů. Několik šakalů a hyen. Plán další ráno vstát na východ slunce dostal velkou trhlinu. Usínali jsme s pocitem, že se nám vstávat nebude chtít.

13.9.2018 (Etosha Halali - Otjiwarongo)
Opět byla teplá noc. Pokus ráno vstát na rozbřesk se minul podle očekávání účinkem. Po sbalení jsme se vydali směr poslední kemp na východě Etoshi Namutoni. Zvolili jsme vyjížďku směr Etošská pánev a výhled na nekonečnou vyschlou rovinu byl fascinující. Dále jsme je-li podél této dříve zaplavované bolesti a viděli spoustu zeber, pakoňů, impal či springbooků. Dokonce jsme viděli i několik slonů a žiraf. Šelmy bohužel pro nás žádné. Namutony nás přivítalo starou asi německou pevnosti. Samotné napajedlo bylo omezeno rákosím a výhled na píšící zebry či springbooky byl asi nejhorší z navštívených kempů. Docela jiné to může být pokud je zpřístupněn výhled z pevnosti při dostatečné hladině vody. Po opuštění Etoshi jsme pokračovali až do cílového místa Otjiwarongo. Cesta zajímavá přechodem vrchoviny kolem města Otavi. V Otjivarongu jsme si dali opět velkou večeři c doporučené restaoraci a ubytovali se ve pěkné lodge na okraji města. Já si dal rehydratační pivo a všichni jsme spokojeně usnuli před cheetah farmou naplánovanou na další den.